Guy de Maupassant: Kulička. Mistrná povídka o pokrytectví, pseudomorálce a zbabělosti

Kulička, mistrná povídka Guy de Maupassanta (1850−1893), je napsána prostým, střídmým slohem a vyniká svou zdánlivě spontánní přirozeností i skvělou kompozicí. Námět čerpá z doby prusko-francouzské války (1870−1871) a odehrává se v Normandii. Vypráví skutečnou epizodu ze života rouenské kurtizány Adrienny Legay, jejíž přezdívka zněla Kulička. 

Mistrovské dílo kompozice, komičnosti a pozorování

Skupina rouenských občanů získá od pruského generála povolení, aby v dostavníku odjeli z obsazeného Rouenu do Dieppe. Se třemi měšťany s manželkami, dvěma jeptiškami a jedním „demokratem“ a „vlastencem“ cestuje i prostitutka Alžběta Roussetová, zvaná Kulička. Dobrosrdečná žena nejprve pohostí ze svých zásob hladovějící spolucestující, čímž se zdánlivě a jen na čas „zařadí“ do společnosti. Dostavník je po cestě zastaven pruským důstojníkem, který cestujícím brání v další cestě, dokud mu Kulička nebude po vůli. Když opadne první vlna verbálního vlastenectví cestujících, společným dvoudenním nátlakem přimějí Kuličku, aby poskvrnila své tělo i své skutečně vlastenecké přesvědčení a odjezd jim podvolením se pruskému důstojníkovi umožnila. Když dosáhnou svého cíle, zahrnou společně poníženou nevěstku pohrdáním.

Čtěte také

William Makepeace Thackeray: Cartouche. Satirický výsměch vznešené společnosti

Maupassant v této povídce otevřeně odhalil pokrytectví tehdejší francouzské společnosti. Byl si vědom toho, že jej stihne hněv rouenských občanů: v dopise Flaubertovi počátkem prosince 1879 píše: „Při průjezdu Rouenem si napříště budu muset vzít do kapes pistole…“

Kulička (Boule de Suif) vyšla poprvé roku 1880 v kolektivním svazku s názvem Médanské večery, kam přispěli spisovatelé hlásící se k naturalismu (Paříž, nakl. Charpentier). Povídka tehdy neznámého autora okamžitě proslavila, otevřela mu cestu nejen k literární slávě, ale i k vytvoření svébytného stylu, jímž se Maupassant stal spolutvůrcem moderní prózy. Flaubert napsal 1. února 1880 o díle svého žáka v dopise neteři slova vrcholné chvály: „Povídka je mistrovské dílo, na tom slově trvám, je to mistrovské dílo kompozice, komičnosti a pozorování.“

Z překladu Břetislava Štorma připravil Petr Turek. V režii Hany Kofránkové účinkuje Jan Vondráček.