Charles Ferdinand Ramuz: Život Samuela Beleta. Hledání věčnosti a kontinuity v prostých všednostech

Švýcarský frankofonní prozaik Charles Ferdinand Ramuz (24. 9. 1878 – 23. 5. 1947) žil po studiích filozofie v Paříži (1902–1914), kde se věnoval literární tvorbě a vydal své první romány, v nichž se přikláněl k naturalismu i k románům vývojové psychologie. Po roce 1914 se vrátil do Švýcarska, od r. 1930 až do své smrti v r. 1947 žil v ústraní v Cully ve vaudském kantonu. Tento kanton spolu se sousedním kantonem valaiským se stal hlavním dějištěm a dominantou jeho románů.

Ve svém životě i tvorbě chtěl Ramuz být blízko elementárnímu – hledal je v přírodě a v osudech venkovských lidí. Po návratu do země svých předků hledal stopy věčnosti a kontinuity v životě sedláků a v monumentálnosti přírody a živlů. K Ramuzovým nejlepším dílům patří vývojově psychologický román Život Samuela Beleta (1913): životní příběh jednoho obyčejného člověka na švýcarském venkově v 19. století. Kniha je považována za jakési dovršení autorovy první vývojové etapy.

Prostý venkovský dělník Samuel Belet (postava nese určité autobiografické rysy) dospívá obtížnou dráhou životních zkoušek a proher, bolestného hledání sebe sama k vnitřní vyrovnanosti a jistotě, k prosté a jednoduché  životní moudrosti. Celým románem procházejí určité konstanty celé Ramuzovy literární tvorby: láska k prostým věcem života a k rodnému kraji (líčení krás horského kraje s jeho jezery a úžasným světlem patří k nejlepším stránkám knihy), přesvědčení o nenahraditelnosti a svébytnosti osobní vnitřní zkušenosti, konstanty potvrzující kontinuitu autorovy tvůrčí filozofie.