Božena Němcová: Babička

Babička se z kontextu tvorby Boženy Němcové vymyká. Napsala ji v letech 1853–1854 v domě v pražské Ječné ulici, kde tuto událost připomíná také pamětní deska. Spisovatelka si mezi svými prózami, v nichž realisticky reflektovala český venkov plný sociálních rozporů, cenila nejvýše Pohorské vesnice (1856). I v Babičce se soustřeďuje na uzavřený venkovský svět, sociální kritiku ale opouští.

Babička je natolik součástí české kulturní tradice, že se ji snažíme promítat do reálného prostoru (Babiččino údolí v Ratibořicích) a interpretovat ji jako autorčinu autentickou výpověď o svém dětství či přinejmenším jako idylizovanou vzpomínku na ně.

Němcová tento způsob čtení podpořila i podtitulem Obrazy z venkovského života, jímž Babičku vřadila do dobově velmi oblíbeného žánru nefabulované cestopisné črty, jakým byly např. její Obrazy z okolí domažlického. Subjektivní ladění díla a jeho emotivní ráz umocnila již první větou svého díla a apostrofou: „Kdybych štětcem mistrně vládnout znala, oslavila bych tě, milá babičko, jinak.“ Sama Němcová tak celou prózu udržuje v napětí mezi realismem a romantickou idylou.

Postava babičky je organickým středem zobrazovaného světa, symbolizuje ústřední motiv souladu s prostředím, přírodou i věcmi, jež je intenzívně sugerován už od prvních stránek (babiččiným zjevem, gesty, vztahem k rodině, sousedům i kněžně). Příznačně první dvě kapitoly sledují prostor nejintimnější – babiččin příjezd na Staré bělidlo a babiččin den v hospodářství od rána do večera. Až v dalších kapitolách přirozený prostor se tak rozšiřuje – setkává se se sousedy, navštěvuje s dětmi mlýn, myslivnu, zámek i město.

Rozuzlení vložených příběhů – Viktorčina tragické vášně i ideální lásky Kristly a Jakuba – uzavírá celé vyprávění. Jednotlivé epizody řazené za sebou bez hierarchických vztahů vytváří dojem neustálého plynutí. Vše se odehrává v cyklickém čase tradičního roku, rytmizovaném tradičními činnostmi i lidovými zvyky.

Babička je osobitou prózou, v níž Němcová originálně zpracovala autobiografické reminiscence a evokovala tak idylický svět dětství a harmonie venkovského života.

Děj knihy je známý i díky různým filmovým a televizním zpracováním. Pravděpodobně nejznámějším filmem je barevná televizní verze z roku 1971 (režie Antonín Moskalyk), kde postavu babičky hraje Jarmila Kurandová. Ale existují také černobílé filmy z let 1921 (režie Thea Červenková) a 1940 (režie František Čáp).

1. díl:
   • Dávno, dávno již tomu...
   • Babička přijíždí na Staré bělidlo.
2. díl:
   • Život v ratibořickém údolí.
   • Návštěva ve mlýně.
   • Babička vzpomíná na setkání s císařem Josefem.
3. díl:
   • Vyprávění o silném Ctiborovi a o zázračné studánce.
   • Setkání s paní kněžnou.
   • Babička s dětmi na návštěvě v myslivně.
4. díl:
   • Vyprávění pana myslivce o Viktorce.
5. díl:
   • Babička s dětmi na zámku.
   • Babička vypravuje paní kněžně o svém životě a o smrti svého muže.
6. díl:
   • Svatojánský předvečer.
   • Svátek pana Proška.
   • Paní kněžna s komtesou na Starém bělidle.
7. díl:
   • Sybilino proroctví.
   • Vánoce, masopust a velikonoční svátky.
8. díl:
   • Jakub Míla je odveden na vojnu.
   • Babička vypravuje Kristle o své lásce a svatbě s Jiřím.
9. díl:
   • Myslivec pan Bayer a jeho syn Orel.
   • Kristla se loučí s Jakubem Mílou.
10. díl:
    • Návrat kněžny a komtesy Hortensie z Itálie.
    • Bouře, za které Viktorka umírá zasažená bleskem.
11. díl:
    • Obžínky.
    • Svatba Kristly a Jakuba Míly.
    • Sklonek babiččina života, loučení a smrt.
    • Šťastná to žena!