Ingmar Bergman: Sarabanda. Volné pokračování Scén z manželského života
Taťjana Medvecká a Ladislav Mrkvička v rozhlasové adaptaci posledního filmu, ve kterém se slavný švédský režisér ještě jednou vrací k hrdinům Scén z manželského života. Přináší stáří moudrost a smíření? Nebo jen posílí naši malichernost a neochotu odpustit? Otázky, které Bergman klade, jdou nepříjemně na dřeň, je patrné, že při psaní reflektoval vlastní prohřešky a omyly. Poslouchejte on-line po dobu čtyř týdnů po odvysílání.
Ve svém posledním televizním filmu Sarabanda svedl Ingmar Bergman ještě jednou dohromady Johana a Marianne, protagonisty ze Scén z manželského života. Tentokrát už ne proto, aby podstoupili vyčerpávající partnerskou bitvu jako ve snímku, který mapoval jejich rozchod. Dramatickým úběžníkem Sarabandy se stává problematický vztah Johana s jeho labilním synem Henrikem a sedmnáctiletou vnučkou Karin.
Johan svým synem pohrdá, považuje ho za životního ztroskotance, Henrik, který je na otci finančně závislý, ho na oplátku nenávidí. Oba soupeří o přízeň Henrikovy dcery Karin, která je nejzranitelnějším členem tohoto citově patologického trojúhelníku. Karin je nadějnou violoncellistkou a otec i dědeček mají odlišné představy o jejím dalším hudebním vzdělání. Když se na scéně objeví Marianne, je okamžitě zatažena do probíhajícího rodinného dramatu.
Johan, Henrik i Karin se právě dostali do zlomové životní fáze – šestaosmdesátiletý Johan je konfrontován s vlastní smrtelností, Henrik se po smrti milované ženy vyrovnává s odchodem dcery, Karin přebírá odpovědnost za svůj další život. Ani pro Marianne, která je povoláním právnička s praxí v rodinném právu, není snadné zůstat nestranným prostředníkem a pomoci najít smírné řešení.
Po formální stránce je Bergmanův scénář velmi oproštěný, tvoří ho deset dialogů zarámovaných prologem a epilogem, které obstará Marianne mluvící „do kamery“. Jakoby víc režisér nepotřeboval, aby s dokonalou plasticitou vytvořil čtyři komplikované bytosti, které hledají odpovědi na otázky, co je v životě podstatné a na čem opravdu záleží. Právě ve svých pochybách a úzkostech jsou Bergmanovy postavy dokonale věrohodné, jistě proto, že do nich autor promítá svoje vlastní prohřešky a omyly.
Rozhlasová inscenace Sarabandy vznikla v roce 2018 ke 100. výročí narození Ingmara Bergmana. Režisér Štěpán Pácl oslovil skvělé herce: Taťjanu Medveckou, Ladislava Mrkvičku, Vladimíra Javorského a Kláru Suchou. Zvukové řešení, které vzniklo ve spolupráci se skladatelem a zvukovým designérem Janem Šiklem a zvukovým mistrem Radimem Dleskem, má ambici nezůstat u prosté ilustrace jednotlivých prostředí, ale postihnout a dotvářet emocionální charakter dialogů a zpřítomnit tak přízraky, které Bergmanovy hrdiny pronásledují.
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
