Nešpory Matouše Hejla. Unikátní skladba inspirovaná Svatováclavským chorálem v podání Orchestru BERG
Své celovečerní Nešpory inspirované Svatováclavským chorálem psal skladatel Matouš Hejl pro prostor pražské katedrály Svatých Víta, Václava a Vojtěcha. Provedeny a zaznamenány ale byly v kostele Svatých Cyrila a Metoděje v pražském Karlíně v květnu 2025.
Nová Hejlova skladba má rozeznít celý prostor, ze kterého se stává všeobjímající hudební nástroj. Přibližně v polovině skladby jsou pak zpěváci rozestaveni na půdorysu chrámu – do kříže – a hudba tak cestuje z východu na západ, zdola vzhůru i shora dolů, od klenby ke studené zemi.
Nešpory Matouše Hejla jsou psány pro sedm vokálních sólistů, dechový ansámbl, smyčcové nástroje a varhany. Prakticky v celé skladbě je nějakým způsobem přítomen nápěv starší verze Svatováclavského chorálu. K výběru textových předloh skladatel Matouš Hejl říká:
Kromě novozákonního textu z Lukášova evangelia jsem vybral pětici žalmů typických pro nešpory. Každý z nich má svou vlastní barvu a dynamiku a přes jejich rozdílnosti tvoří tento výběr určitý oblouk.
Celovečerní kompozici nastudoval dirigent Peter Vrábel s Orchestrem BERG a výraznými pěvkyněmi a pěvci, kteří se specializují obzvláště na starší hudbu. Nahrávku v našem vysílání doprovází rozhovor s ředitelkou Orchestru BERG, manažerkou Evou Kesslovou.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Jaroslav Rudiš, Petr Pýcha: Salcburský guláš. Temná místa minulosti dvou přátel vybublají na povrch
-
Alexandr Grin: Krysař. Magický příběh z pera solitéra ruské novoromantické literatury
-
Martin Ryšavý: Tundra a smrt. Dobrodružná výprava k neprobádaným končinám lidské existence
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
