Báseň za jezevce a Historka o ospalosti. Dvě povídky vášnivého čtenáře Giana Marca Griffiho

Gian Marco Griffi je Monferraťanem duší i tělem. Většina povídek se odehrává v jeho milovaném kraji a také postavy z jeho příběhů (prolínající se i více texty) jsou odtud. Griffi má smysl pro černý humor a rád si hraje. Knihomolům nahazuje udičky na díla jiných autorů, ale o požitek ze šťavnatého textu nepřijdou ani ti, kteří se nechytí.

Alice Flemrová v doslovu ke sbírce uvádí, že „zádrhely můžeme číst i jako metaliterární bildungsroman, zkrátka jako historky o tom, jak se stal Gian Marco Griffi z vášnivého čtenáře vášnivým spisovatelem. V současné záplavě trudně trudných životních příběhů podle skutečných událostí jsou Griffiho vtipně trudné historky ze života podle neskutečných událostí víc než jen příjemné oživení. Jsou nadějí, že literatura se i nadále dokáže sytit literaturou, aniž ztratí kontakt se skutečností, ba naopak, že fikce ještě stále může – jak věřil Hemingway – vypovídat o životě pravdivěji než pravda.“

Báseň za jezevce

Co si počít se smrtelně zraněným jezevcem, kterého někdo srazil na cestě? Pohled do ztrápených zvířecích očí trhá srdce. Fausto a Bruno udělají pro jeho záchranu všechno, jako by to byl jejich nejlepší kamarád.

Historka o ospalosti

Osvaldo Savio, rolník z Casorza, ve dvaceti letech narukoval do války. Zúčastnil se bojů na Monte Ortigara, na Monte Ragogna, byl na Soči i na Piavě. Celou jeho válečnou anabázi ale halí závoj neodbytného spánku, do kterého jako narkoleptik jedno kdy jedno kde nečekaně upadá. Spánek je ale nakonec i tím, co v bestiální válečné vřavě zachová Osvalda při životě.