BáSnění Ivana Palackého
Experimentální hudebník, básník a architekt čte a komentuje texty svých oblíbených autorů i ze své vlastní tvorby.
Ivan Palacký (1967) je od osmdesátých let stálice alternativní a experimentální hudební scény. Založil a působil v řadě kapel a hudebních uskupení (Výkřiky břich, Sledě, živé sledě, Pátí na světě, trio Love_me, duo Palagrachio ad.). V posledních letech se mimo jiné specializuje na hru na pletací stroj Dopleta. Jeho básnické i prozaické texty provázejí jeho hudební kariéru, přesto až v roce 2022 debutoval knižně sbírkou Škody jsou tajné.
Pro BáSnění vybral Ivan Palacký texty blízké experimentu, často lapidární, prosté, zároveň však velmi imaginativní. Vedle úryvku filozofické knihy Gilese Deleuze je to chilský Nicanor Parra nebo Francouz Édouard Levé a jeho účtování s věcmi světa.
ÚDAJE O VYDÁNÍ
- Nicanor Parra: Zoologická zahrada. Překlad Petr Zavadil (ze souboru Jiné básně, FRA 2018)
- Giles Deleuze: Proust a znaky – úryvek. Překlad Josef Hrdlička. (Proust a znaky. Herrman a synové 1999)
- Robert Lax: Přístav toužil. Rukopisný překlad Martina Musilová. (ze souboru 33 poems, New directions 2019)
- Édouard Levé: Autoportrét – úryvek. Překlad Veronika Matiášková. (Autoportrét. Rubato 2015)
- Ivan Palacký: Představa návštěvy ministra. Z rukopisu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Arnošt Lustig: Kůstka, dívka z Prahy. O silné touze přežít a dočkat se konce války za každou cenu
-
Otakar Brůna, Zdeněk Zábranský: Hra soudního rady Wendlera. Kostka a Adamíra převrací vzorce chování
-
Šálek čaje a Dvojí nepřítel. Povídky českého letce a legendárního stíhače RAF Františka Fajtla
-
David Attenborough: Výpravy do divočiny. Vyprávění z cest do Paraguaye ke 100. narozeninám autora
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
