BáSnění Marty Veselé Jirousové
Básnířka, výtvarnice a milovnice květin čte a komentuje básně svých oblíbených autorů.
Marta Veselá Jirousová se narodila v roce 1981 Julianě a Martinu Jirousovým. Vystudovala český jazyk a výtvarnou výchovu na pedagogické fakultě UP v Olomouci a v současnosti působí jako učitelka na Gymnáziu Otokara Březiny v Telči.
V šestiletých odstupech vydala tři básnické sbírky: Procházka s andělem (Dauphin, 2007), Děti deště (Torst, 2013) a Zahrada (Host, 2019). Pro děti napsala a ilustrovala knihu Pět domů (Meander, 2016).
Ve Staré Říši na Vysočině, kde žije s manželem a čtyřmi dětmi, buduje a zvelebuje přírodní zahradu. S kamarádkou Monikou Semotánovou založila květinové uskupení Divokvítí, ve kterém se věnují vázání kytic ze zahradního, lučního a divokého kvítí.
ÚDAJE O VYDÁNÍ:
William Blake: Otázky (z výboru Svět v zrnku písku, Mladá fronta 1964, překlad Jiří Valja)
Emily Dickinsonová: Rozhovor (z výboru Můj dopis světu, Mladá fronta 1977, překlad Jiřina Hauková)
Petr Mikeš: bez názvu Těmito verši..., bez názvu Skoro bych odsud nemusel vycházet..., bez názvu Se sevřeným srdcem..., Haiku o kůlně, Haiku podzimu (ze sbírky Starý dům – Haiku a jiné básně, Periplum 2008)
Viola Fischerová: bez názvu Ještě jednou se octnout... (ze sbírky Domek na vinici, Fra 2009)
Marta Veselá Jirousová: Tulák (ze sbírky Děti deště, Torst 2013)
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Džuniči Saga: Zpověď šéfa jakuzy. Syrový pohled do srdce japonského podsvětí a fungování tamní mafie
-
Povídky Samuela Becketta, Maeve Binchyové, Williama Trevora, Edny O'Brienové a dalších autorů
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Günter Eich: Sabeth. Křehké podobenství o prchavosti štěstí s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli
-
Osudy Jiřího Grygara. Rozhlasové vzpomínky astrofyzika a popularizátora
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
