Devětaosmdesátý. Vzpomínání a přemýšlení Petra Pitharta

Petr Pithart (1941) patří k předním osobnostem české politiky. Po studiích práv se stal asistentem na katedře Obecné teorie státu a práva a současně působil jako externí redaktor Literárních novin. Významně ho ovlivnil pobyt v Oxfordu (1969–1970). Po nuceném předčasném návratu do Československa, poté co nevyužil možnosti emigrace, byl vyhozen ze zaměstnání a v době normalizace pracoval manuálně. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77.

Čtěte také

Sady, lesy, politika (čili život Petra Pitharta)

Po celý život psal Petr Pithart publicistické a esejistické texty. Během normalizace publikoval v samizdatu i v zahraničí. Z jeho díla uveďme především analytickou práci Osmašedesátý, která svým pohledem na jedno z nejvýznamnějších období našich moderních dějin sehrála ve své době zcela průlomovou roli.

V knize Devětaosmdesátý s podtitulem Vzpomínání a přemýšlení. Krédo (druhý svazek Spisů Petra Pitharta, Academia 2009) se Pithart na základě své osobní zkušenosti vydává po stopách někdejších událostí, subjektivní zkušenosti se v knize mísí se snahou o jejich objektivní zhodnocení, autor se vzácně pokusil o nezávislou a svobodnou reflexi nedávné minulosti.

Výchozím bodem je ovšem Pithartovi rok 1969, kdy s koncem „obrodného procesu“ začalo období zapomnění a útěků do soukromí. Po průřezu sedmdesátými a osmdesátými lety 20. století (Jan Patočka, disidentské hnutí, výslechy, vzrůstající naděje a očekávání koncem 80. let) se autor dostává nejprve k demonstraci na Albertově 17. listopadu 1989 a od této chvíle přináší osobní svědectví ze samého středu dění. Líčení událostí prokládá úvahami na historická a obecnější témata.