Hvězdné okamžiky Pražského jara. Z rozhlasové fonotéky vybíráme nikdy nevydané nahrávky
Jste pravidelnými návštěvníky největšího českého hudebního festivalu? Paralelně s jeho aktuálním ročníkem vám Česká rozhlas Vltava exkluzivně představuje světové i domácí umělce, kteří se v Praze představili v minulých dekádách.
Vypravte se s námi na festivalová pódia Pražského jara a poslouchejte vzácné nahrávky, pořízené mikrofony Československého rozhlasu a s největší péčí skladované v naší fonotéce. Jsou naším rodinným stříbrem, nikdy nebyly vydány na komerčních zvukových nosičích a vy máte díky nim unikátní šanci ocitnout se s festivalovým publikem znovu v některé z pražských koncertních síní, uslyšet prvořadé pěvce, instrumentalisty i ansámbly, a díky našim snímkům si také zpřítomnit vlastní vzpomínky, pokud jste třeba na daném koncertu osobně byli.
Výběr toho nejlepšího z monofonních i stereofonních magnetofonových pásů zasahuje až do roku 1951, kdy na festivalu vystoupil francouzský violoncellista André Navara, a odkud po časové přímce doputujeme až do konce osmdesátých let. Našimi společníky budou Claudio Arrau, Ruggiero Ricci, Serge Baudo, Malcolm Sargent, Gérard Souzay, Garrick Ohlsson, Igor Oistrach, Jean Martinon, Jessye Norman, Magdaléna Hajóssyová, Libuše Márová, Josef Suk, Václav Neumann, Drážďanský Kreuzchor, Otmar Suitner, Radu Lupu a další. Ve festivalovém rádiu přinášíme výběr Poledních koncertů z uplynulých let a od 16. května do něj budou postupně přibývat letošní premiéry.
Související
-
Rodinné stříbro Českého rozhlasu aneb Unikátní kolekce nikdy nevydaných nahrávek z Pražského jara
Právě probíhá 77. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Souběžně s přímými přenosy a záznamy přináší Vltava premiérovou sérii Poledních koncertů.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
