John Steinbeck: Na plechárně. Komický i nostalgický příběh lidí z okraje společnosti

John Steinbeck (27. února 1902, Salinas – 20. prosince 1968, New York) je považován za jednoho z největších nejen amerických, ale i světových spisovatelů. Pocházel z Kalifornie z poměrně chudých poměrů, po nedokončeném studiu historie a anglické literatury na Stanfordské univerzitě se vypravil do New Yorku a pokoušel se uchytit jako novinář a spisovatel. Střídal různá zaměstnání, zkušenosti z tohoto období využil ve svých sociálně kritických románech. Jeho díla jsou zasazena převážně do období hospodářské krize. V roce 1940 získal Pulitzerovu cenu za román Hrozny hněvu a roku 1962 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu.

Čtěte také

John Steinbeck: Nebeské pastviny. Působivé a velmi lidské povídky z farmářského života v Americe na přelomu 19. a 20. století

Osudy několika postav z novely Na plechárně se zdánlivě odvíjejí na pokraji společnosti, ne-li dokonce mimo ni. Část kritiky autorovi vyčítala, že jeho dílo je sentimentální oslavou primitivismu a poživačnosti, že idealizuje povaleče a nuzáky z periferie společnosti.

Steinbeckovi drobní hrdinové se nedali chytit do pasti konformity a hledají přijatelnější životní alternativu. Jsou nejchudší z nejchudších, ale odmítají roli poražených. Raději se sami ze společnosti úspěšných lidí vyřadili, aby mohli místo honu za penězi a kariérou holdovat slunci, alkoholu a přátelství. Martin Hilský v doslovu k českému překladu knihy píše, že Mack a jeho kamarádi jsou „hříšní svatí a svatí hříšníci“.

Přes Steinbeckův humor je v knize výrazný motiv smutku, stáří a smrti. Ed Ricketts, biolog, jemuž je novela věnována a který byl Steinbeckovi vzorem pro nezapomenutelnou postavu doktora, ji dokonce nazval „esejem o lidské osamělosti“.