O svobodě, právech žen i lásce. Navzdory předsudkům se řady afrických dramatiček se silnými hlasy čím dál víc rozrůstají
Nový cyklus Afrodramaturgie přináší portréty žen–dramatiček, a to převážně z frankofonní západní Afriky a africké diaspory. Co vedlo jednotlivé autorky k psaní pro divadlo? Jakou pozici zastávají jako píšící ženy v převážně patriarchální společnosti? Čím se zabývají jejich hry, a která témata je dráždí? Nejen tyto otázky zodpoví Lucie Němečková.
Čtěte také
O francouzské dramatičce a také operní libretistce Pendě Diouf, která má kořeny v Senegalu a Pobřeží slonoviny, se v současnosti hodně mluví, a to v souvislosti s jejími divadelními hrami, v nichž ona naopak píše o tom, o čem se obyčejně nemluví…
O svobodě, právech žen a dětí píše divadelní hry, filmové scénáře, povídky a básně zase feministická dramatička ze západoafrického Toga Afi Gbegbi. Je známá také jako slamerka pod přezdívkou Marie Jo.
Beninská autorka a herečka Nathalie Hounvo Yékpé není rozhodně z těch žen, které čekají na to, až co řeknou muži. Má sama co říct a právo žen na sebevyjádření obhajuje také ve svých hrách. Píše převážně o ženách a lásce. Žádnou „červenou knihovnu“ však nečekejte. Africká realita není pro ženy mnohdy růžová.
Novou naději divadla v Demokratické republice Kongo představuje dramatička, básnířka a prozaička Bibiche Tankama N´Sel. Píše nejen o postavení a právech žen, ale také o nezodpovědném chování průmyslových gigantů, jež tragicky zasahují do života konžské společnosti, včetně její rodiny. Původně vystudovaná inženýrka se psaní začala věnovat na konci studia elektrotechniky v roce 2005. Ale lásku k umění u ní rozvíjel už od dětství její otec-výtvarník.
Proč je tak málo žen dramatiček?
Tuto otázku si položila svébytná divadelní tvůrkyně Hermine Yollo z Kamerunu a odpověděla na ni po svém. Začala psát divadelní hry. Psaní pro divadlo není v Africe jen samoúčelná zábava. Skoro každá hra nese nějaké důležité poslání. Zvláště pak, když jejich autorkami jsou ženy. Příliš dlouho byly nuceny mlčet, přestože mají toho tolik co říci. Jednou z těch, jejichž hlas v současnosti překonal hranice Afriky, je Salimata Togora z Mali. Rozhodně se ohrazuje proti bezpráví páchaném na ženách.
Čtěte také
Jednou z těch, jejíž tvorba by neměla uniknout naší pozornosti, je Pierrette Mondako z Konžské republiky. Divadelní vášni propadla během studií na gymnáziu, kdy se stala nadšenou herečkou. V hlavním městě Konga – Brazzaville – založila vlastní divadelní skupinu. A protože mladé divadlo potřebuje současné autory, zrodila se z herečky dramatička.
Sérii portrétů západoafrických frankofonních dramatiček zakončíme malým nahlédnutím do světa anglofonní východní Afriky. Dramatička Asiimwe Deborah Kawe pochází z Ugandy. Její hra Schůzka s bohem je svižná satira na byrokratickou šikanu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Alois Nebel a Konečná. Dvě prózy ze Sudet Jaroslava Rudiše
-
Jane Austenová: Rozum a cit. Příběh o osudových láskách, nadějích i milostných zklamáních
-
Jack London: Bílý tesák. Nejstarší kompletně dochovaná rozhlasová hra z archivu Českého rozhlasu
-
Jaroslav Havlíček: Děvka páně. Pro diktátora jsou všichni kolem jenom nástroje k ukojení chtíče
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.

