Jaroslav Heyrovský: Cíl výzkumu není v honbě za kariérou, ale v hledání vědecké pravdy

Jaroslav Heyrovský byl zcela oddaný své práci a výzkumu, ale také vytvářel příjemnou a tvůrčí atmosféru ve svém vědeckém týmu. Byl mužem spravedlivým, který se držel svých zásad a předsevzetí. Jeho pracovní týden měl výjimečně méně než sedm dnů. Ale když mu zůstala vzácná volná chvíle, věnoval se dětem, pořádal rodinné výlety, vedl děti nejen ke studiu, ale i ke sportu a umění. Byl především člověkem, a pak teprve vzorem úspěšného vědce. Tak na něho vzpomínají syn Michael Heyrovský a dcera Jitka Černá-Heyrovská.

Michael Heyrovský se svou sestrou Jitkou Černou, roz. Heyrovskou, v prosinci 2002 na slavnostním ceremoniálu předávání Cen NF JH nadaným studentům|foto:Archiv Nadačního fondu Jaroslava Heyrovského (www.njh.cz)

Dětství a mládí

Jaroslav Heyrovský (20. prosince 1890 – 27. března 1967) se narodil do doby lidských i politických zvratů. Ve stejném roce se narodil i jeho spolužák z posledního ročníku Akademického gymnázia, Karel Čapek. Jaroslav vyrůstal spolu se třemi sestrami a jedním bratrem. Otec Leopold Heyrovský byl právník a univerzitní profesor. Jako kluk měl Jaroslav mnoho zájmů: tvořil si herbáře, sbíral kameny nebo si vymýšlel pohádkové příběhy. Také hrál fotbal na Letenské pláni, fandil Slávii. V té době byl fotbal studentům gymnázií zakázán, často, když se o hře vedení školy dozvědělo, byli studenti ze školy vyloučeni. Jaroslav se naučil hrát velmi dobře na klavír, později rád svým dětem hrál a zpíval. Miloval hory, s otcem zdolali několik obtížných cest ve Švýcarských Alpách. Na svatební cestu do Krkonoš jeli s manželkou přímo z obřadní síně. Rád plaval, měl rád moře.

Doba studií a válka 

Jaroslava Heyrovského na gymnáziu ovlivnil profesor Jeništa, a proto se rozhodl studovat matematiku, fyziku a chemii na Karlově Univerzitě. Stále více ho ale lákal nový obor fyzikální chemie. Přemluvil otce, aby mohl studovat v Anglii. A tak v roce 1910 přestupuje na londýnskou University College. Pobyt v Londýně měl významný vliv na jeho způsoby myšlení, na jeho řízení výzkumu a na jeho životní styl. Laboratorní deníky až do konce života psal v angličtině. 

Čtěte také

Na Nobelovu cenu čekal 37 let. Taky ho obvinili z kolaborace. Příběhy slavných: Jaroslav Heyrovský

Po vypuknutí 1. války odjíždí z Londýna a následující rok nastupuje vojenskou službu. Pro svou slabou tělesnou konstituci byl poslán jako lékárník a radiolog do nemocnice v Táboře. Ještě jako voják vypracoval svou disertační práci týkající se vlastností hliníku v elektrickém poli. Na konci světové války v roce 1918 složil rigorózní zkoušku a obhájil doktorát.

Manželství

V Táboře se Jaroslav Heyrovský poprvé setkává se svojí budoucí manželkou Marií Kořánovou, jejíž rodina patřila do širšího příbuzenstva Heyrovských. Scházet se začali v době, kdy Mari studovala francouzštinu na Filozofické fakultě v Praze. Nedostudovala, neboť od chvíle sňatku se ze studentky filozofie stala doživotní spolupracovnicí a sekretářkou svého manžela badatele. Vzali se, když bylo Heyrovskému šestatřicet let, později s humorem sděloval svým studentům, že to je ten pravý věk pro polarografa, kdy se má oženit. Oddaná manželka Marie podporovala svého manžela po celou dobu Heyrovského vědecké kariéry. V prvních desetiletích se stala jeho sekretářkou na plný úvazek bez finančního ohodnocení.

Významné objevy

Jaroslav Heyrovský v laboratoři s polarografickou aparaturou|foto:Archiv výstavy Příběh kapky organizované ÚFCH J. Heyrovského AV ČR (www.heyrovsky.cz)

V roce 1921 se habilitoval na londýnské univerzitě a získal titul DSc. Heyrovský byl jmenován prvním docentem fyzikální chemie na Univerzitě Karlově v Praze.

10. února 1922 se Jaroslavu Heyrovsému podařilo objevit minielektrolýzu pomocí rtuťové kapkové elektrody. V roce 1925 společně se svým japonským spolupracovníkem a žákem Masuzó Shikatou sestavuje přístroj na automatickou registraci závislosti proud-potenciál. Nazývá ho polarografem a elektrolýzu se rtuťovou kapkovou elektrodou přejmenovává na polarografii. V březnu 1926 je jmenován řádným profesorem fyzikální chemie na Karlově univerzitě. 

Polarografie jako jedna z pěti nejvíce používaných analytických metod

Průmyslový vývoj po 2. světové válce potřeboval citlivé a rychlé analytické metody pro analýzu surovin, produktů v metalurgii, v těžké chemii, farmacii, potravinářském průmyslu, ve výrobě umělého kaučuku a zvláště ve vývoji atomové energie i v dalších oblastech.

Čtěte také

Jaroslav Heyrovský a polarografie

Polarografie dokázala nejlépe splnit takovéto požadavky, lépe než jiné dostupné analytické metody. Stala se jednou z pěti nejvíce používaných analytických metod. Ústav fyzikální chemie se znovu stal centrem výzkumu polarografie. Heyrovský přednášel v zahraničí, například v Anglii v roce 1946, ve Švédsku a Dánsku v roce 1947, v Čínské lidové republice v roce 1958 a v Egyptě v roce 1960 a 1961. Pokrok v polarografii v této době byl demonstrován na prvním mezinárodním kongresu polarografie, který se pořádal v Praze v roce 1951 a podruhé v Cambridge (Anglie) v roce 1959.

Polarografický ústav

V květnu 1950 vzniká samostatný Polarografický ústav Akademie věd v Praze. Jaroslav Heyrovský se stal prvním ředitelem tohoto ústavu, ale zároveň zůstal čestným profesorem na Univerzitě Karlově, kde učil teoretické a praktické kurzy polarografie. Ústav vedl jedenáct let, do roku 1963, o rok později byl přejmenován na Polarografický ústav Jaroslava Heyrovského ČSAV a od roku 1972 nese název Ústav fyzikální chemie a elektrochemie Jaroslava Heyrovského. Jaroslav Heyrovský ho navštěvoval téměř až do své smrti 27. března 1967.