Boom hispanoamerického románu v 60. letech 20. století

Latinská Amerika – nejen na Světě knihy, ale i na Vltavě

• Upravit
• Smazat

Veletrh Svět knihy 2019 má jako čestného hosta nejen jednu zemi, ale rovnou celý rozsáhlý region: Latinskou Ameriku. Pozvání do Prahy přijala řada významných současných spisovatelů z Argentiny, Chile, Mexika, Brazílie, Kolumbie či Peru v čele s nositelem Nobelovy ceny za literaturu (2010) Mariem Vargasem Llosou (nar. 1936). Ten je posledním žijícím mohykánem a zároveň benjamínkem generace hispanoamerických romanopisců, kteří v 60. letech 20. století vtrhli do literatury s takovou energií, že si vysloužili metaforické označení „boom“. Všichni autoři, o nichž se nejčastěji mluví jako o protagonistech boomu, byli skvělí fabulátoři s bohatou imaginací, neotřelou slovní zásobou a zajímavými formálními novinkami, týkajícími se převážně časové struktury románu a práce s vypravěčskými hledisky. V seriálu přinášíme portréty a ukázky z díla čtyř výrazných osobností tohoto boomu.

Mario Vargas Llosa (nar. 1936): Mapování struktur moci a posedlost psaním

Průřez životem a dílem nejmladšího a možná i nejambicióznějšího a nejdisciplinovanějšího autora boomu, jehož ambicí bylo vytvořit „totální román“. V pořadu zazní ukázky z románů Tetička Julie a zneuznaný génius (přel. Libuše Prokopová, 1984), Vypravěč (přel. A. Charvátová, 2002), z česky dosud nevydané novely Mláďata a z románu Rozhovor u Katedrály, který chystá Argo na rok 2020.

Julio Cortázar (1914–1984): Fantastická povídka, oko hledící do kaleidoskopu a most ze slov

Argentinec Julio Cortázar hledal ve svém díle mosty, přechody do jiného světa, střed mandaly; jeho vypravěč chtěl být sklíčkem kaleidoskopu i okem, které se do něho dívá, odmítal používat zprofanované „černé čubky slov“ a vymýšlel vlastní jazyk. Ukázky jsou z povídky Zabraný dům (přel. K. Uhlíř), ze sbírky Příběhy o kronopech a fámech (přel. Lada Hazaiová) a z románu Nebe, peklo, ráj (přel. V. Medek).

Gabriel García Márquez (1927–2014): Osamocený patriarcha v magickém ráji vyprávění

Mistrovský vypravěč García Márquez žongluje s časovými rovinami uzavřenými v kruhu a vypráví o základních věcech lidského života, jako je láska, samota, paměť a smrt stylem nazvaným „magický realismus“. Každodenní banality líčí, jako by byly zázračné, a naopak zázraky jako běžnou součást všedního života. Ukázky přibližují autorovo hledání stylu v povídkách ze souboru Oči modrého psa (přel. Lada Hazaiová) a hlavně vrcholná díla Sto roků samoty (přel. Vladimír Medek), Kronika ohlášené smrti (přel. Eduard Hodoušek) a Láska za časů cholery (přel. Blanka Stárková).

Carlos Fuentes (1928–2012): Třípatrové Mexiko, revoluce a chórové vyprávění

Mexičan Carlos Fuentes vytvořil mimo jiné „chórový román“, v němž dal hlas těm, kdo nemají právo mluvit, kdo nikdy nejsou slyšet. Hlavními tématy jeho tvorby, v níž nově zachází s vypravěčskými hledisky, jsou dopady mexické revoluce z počátku 20. století, smrt vnímaná v předkolumbovských kulturách jako součást života, odlišnosti mexické a americké mentality. Přinášíme ukázky z románů Smrt Artemia Cruze (přel. Hana Posseltová) a Starý gringo (přel. Vladimír Medek) a z poslední Fuentesovy novely Vlad (přel. Anežka Charvátová), představující jakousi jeho literární závěť.