Rodrigo Fresán: Do dějin se zapíšu jako ten, který zabil Borgese

Svět knihy Praha 2019|foto: Svět knihy Praha

Vlastně jsem kvalifikací analfabet. Umím číst a psát, ale nedokončil jsem základní školu. Což mě nijak netrápí, protože jsem vždycky chtěl být spisovatelem, dokonce už dřív, než jsem uměl číst a psát.

„Vzpomínám si, že když mi bylo pět let, tak jeden kamarád chtěl být Batman, další chtěl hrát fotbal za argentinský nároďák, jeden psychopat se dokonce chtěl stát argentinským prezidentem, zkrátka touhy byly nejrůznější, ale já jsem odjakživa chtěl být spisovatelem. Když třeba musím něco vyřídit v bance a za přepážkou sedí pokladní, nedokážu si nepomyslet, že když bylo dotyčnému pět, určitě netoužil stát se pokladním v bance; žádné děti neříkají: až budu velký, chci sedět za kasou. Nebo jiná zaměstnání, třeba i úspěšná… Já to cítím jako privilegium, že jsem svým povoláním stále napojený na své dětství."

K magickému realismu má Rodrigo Fresán přátelský vztah, ale sám sebe považuje za spisovatele formovaného spíše zahraniční literaturou.

Mario Vargas Llosa: I kdyby už bylo vše napsáno, může se to začít psát znovu jinak

• Upravit
• Smazat

Začátkem května přijel do Prahy na pozvání mezinárodního veletrhu Svět knihy peruánský spisovatel Mario Vargas Llosa, nositel Nobelovy ceny za literaturu nebo španělské Cervantesovy ceny a poslední žijící představitel Boomu hispanoamerické literatury.

„O jediné skutečně autobiografické povídce z knihy Argentina! Argentina! si čtenáři myslí, že je nejvymyšlenější. Vyprávím tam o tom, jak mě jako desetileté dítě unesla paramilitární organizace Triple A, aby mě vyměnili za matku. Vzpomínám si, že když se mi to stalo – normální dítě by asi brečelo, bálo by se o sebe a o mámu a o tátu – tak jsem už přitom přemýšlel, že z toho vytěžím skvělou povídku, až o tom za pár let napíšu.“

Další částečně reálná povídka v knize Argentina! Argentina! je založena na historce o tom, jak Rodrigo Fresán neúmyslně srazil ze schodů Jorgeho Louise Borgese. O tři roky později Borges zemřel. „A vzpomínám si, což je taky zahanbující vzpomínka, že jsem přečetl všechny nekrology, protože jsem měl strašný strach, že někde napíšou, že příčinou Borgesovy smrti byly důsledky vnitřních poranění, která utrpěl při pádu. Naštěstí se zdá, že ne, že zemřel stářím. Ale já si dělal hrozné obavy, proboha, teď si pro mě přijdou…“

O svém psaní řekl mimo jiné: „Všechno, co u mě působí složitě, intelektuálně, zašmodrchaně, vzniklo jako výsledek toho, že jsem se bavil.“