Mario Vargas Llosa: I kdyby už bylo vše napsáno, může se to začít psát znovu jinak
Začátkem května přijel do Prahy na pozvání mezinárodního veletrhu Svět knihy peruánský spisovatel Mario Vargas Llosa, nositel Nobelovy ceny za literaturu nebo španělské Cervantesovy ceny a poslední žijící představitel Boomu hispanoamerické literatury.
Autor románů Město a psi, Kozlova slavnost, Keltův sen nebo Pantaleón a jeho ženská rota se se svými ctiteli setkal v prostorách Gauče ve Stromovce, kde ho hostila překladatelka Anežka Charvátová. Hodinové setkání jsme natáčeli pro vltavskou Vizitku.
Mario Vargas Llosa vstoupil do literatury v šedesátých letech podobně jako jeho generační souputníci Carlos Fuentes a Gabriel García Márquez. Už prvními romány Město a psi, Zelený dům a Rozhovor u katedrály se vepsal do dějin španělsky psané literatury. Jak na setkání na Světě knihy připomněla hispanistka Anežka Charvátová, český čtenář má to štěstí, že z osmnácti autorových románu je do Češtiny přeložených už čtrnáct.
V rozhovoru mluví peruánský nobelista o svých románech a o románu obecně, vzpomíná na Flauberta, představuje se jako nejdisciplinovanější autor Boomu, mluví o plánovaném románu ze současných dějin Guatemaly, o diktaturách i zkorumpovaných demokraciích, které zažil, i o zkušenosti s filmovou režií.
V příjemném odpoledním setkání se dostalo také na román Pantaleón a jeho ženská rota, který Český rozhlas Vltava převedl do podoby rozhlasového seriálu.
Herta Müllerová: Stát si rychle všimne, jestli s ním souhlasíte, nebo ne
V pátek 20. září začíná Svět knihy Plzeň 2019. Nositelka Nobelovy ceny za literaturu Herta Müllerová byla jedním z hlavních hostů pražského veletrhu Svět knihy. Podívejte se na videorozhovor, který s autorkou vedl Petr Gojda v květnu tohoto roku.
„V roce 1958 jsem podnikl cestu do Amazonie, do peruánského pralesa, která měla ohromný význam pro mé budoucí spisovatelské povolání. Cesta sice trvala pár týdnů, ale vytěžil jsem z ní nejméně tři romány. A na té cestě jsem zjistil, že v osadách u hranic dochází k mnoha znásilněním místních žen vojáky pohraničních posádek. Vojáci tam žili odříznutí od světa a daleko od domova a znásilňovali domorodé ženy a vesničanky. Stížnosti jsem na té cestě slyšel na mnoha místech. Pak jsem odjel do Evropy, tam jsem strávil mnoho let, a když jsem dopsal román inspirovaný zážitkem oné cesty do pralesa, Zelený dům, vydal jsem se do pralesa znovu a po stejné trase jako poprvé roku 1958, muselo to být někdy v roce 1963, ne, to spíš později, 64 nebo 65. A v těch osadách, to bylo zábavné, znovu protestovali stejní obyvatelé, stejní sousedé. Jenže teď neprotestovali kvůli znásilňování, ale protože vojáci měli k dispozici „potěšitelky“, jak se jim oficiálně eufemisticky říkalo, na které civilové neměli nárok. Byly jen pro vojáky. To mi utkvělo, chtěl jsem o tom napsat román. Pokoušel jsem se ho psát vážně. A zjistil jsem, že e o tom vážně psát nedá. I mně to připadalo úplně nevěrohodné. Tak jsem učinil důležitý objev, že jisté příběhy se dají vyprávět jen v humorném, komickém tónu.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
