Výběr z denního tisku, 26. září 2011

Závěrečný koncert se líbil redaktorovi Vltavy Jindřichu Bálkovi. Jak píše na kulturní stránce Lidových novin, pozoruhodný norský violoncellista Truls Mork ve Dvořákově Violoncellovém orchestru h moll poutal pozornost krásným tmavým tónem i přemýšlivým pojetím, „Působivě vyznělo ztišení na konci třetí věty, známá citace z písně Kéž duch můj sám, kterou sem skladatel pietně vložil,- sólista z ní udělal opravdový vrchol provedení. Společně s orchestrem přidal dokonce Dvořákův Klid lesa,“ píše redaktor.

Bálek míní, že dramaturgicky je Dvořákova Praha stále více festivalem těch nejslavnějších a nejznámějších skladeb klasické hudby. Festival by ale měl více mířit i na vzdělanější část publika, která se o vážnou hudbu zajímá dlouhodobě a doopravdy, pokud chce trvale zakotvit na domácí scéně.

„Festival se netají snahou vytvořit konkurenci Pražskému jaru. To ovšem přes všechny možné výhrady drží standartu stále vysoko. A vábnička vnějškové efektivnosti zaniklého Pražského podzimu je očividně silná,“ to už je citace z Mladé fronty Dnes. Podle Věry Drápelové bylo letos co poslouchat. Úplně nejsilnější dojem na ní zanechala Filharmonica della Scala, která českému publiku nabídla ojedinělou italskou hudbu slyšet v „originále“, byť pouze v operních předehrách a mezihrách. Deník festivalu udělil 70 procent.

Právo tvrdí, že čtvrtý ročník Dvořákovy Prahy prokázal, že festival jde i organizačně bezpečně nahoru. Redaktor Vladimír Říha si myslí, že přehlídce prospělo posunutí do září stejně jako spolupráce s mladými návštěvníky. „Orchestr La Scaly, Rotterdamská a Liverpoolská filharmonie byly vrcholem podobně jako sólisti Joseph Calleja, Nikolaj Luganskij či Benjamin Grosvenor,“ vypočítává Právo.

Mladá fronta Dnes také upozorňuje na to, že dnes ve Státní opeře Praha začíná další festival, a to Struny podzimu. Jako každý rok bude i letos festival rozprostřen do dvou měsíců a ve třech tématických řadách nabídne vždy tři koncerty. Chybět nebude jazz ani koncert pro děti, který připraví Divadlo Minor.

Dalším tématem deníků je osobnost Jiřího Suchého, který v sobotu oslaví své 80. narozeniny. Lidové noviny si všímají jeho nového „muzikálku“ Hodiny jdou pozpátku. Marta Švagrová konstatuje, že Suchý si dal dárek ve stylu swingu. Odchylky od tohoto žánru jsou jen odskoky z libosti a pro potěšení autora: desetiminutová „opera“ i exkurze do stylu country and western. Podrobnosti o muzikálu najdete také v Právu.

Lidové noviny také informují o tom, že narozeniny Jiřího Suchého oslaví nejen divadlo Semafor, ale také Česká televize svými pořady a dnes vychází i retro komplet jedenácti kompaktních disků. Na nich posluchači najdou slavná alba a bonusy: nevydané nahrávky a kuriozity, například snímky mladičkého Jiřího Suchého či neznámé verze semaforských písní.

Populárnímu italskému spisovateli Umbertu Ecovi vyšel v češtině filozofický svazek Kant a ptakopysk. Recenzi přinášejí Hospodářské noviny. Kniha z roku 1997 vychází dříve než Ecův poslední román Pražský hřbitov. V knize Kant a ptakopysk nejde o nic menšího než o téma lidské komunikace a vědění a tématu se věnuje z několika úhlů. Stěžejním bodem mu je četnost významových slovníků mezi lidmi a výchozí otázkou, jak je vůbec možné něco poznat a jak toto vědění někomu sdělit.