Z Ruska – 4. dubna

Ve středu 30. března zemřela Ludmila Gurčenková, první sovětská muzikálová hvězda. Oficiálně na selhání srdce, média spekulují o následku četných plastických operací. Pamětníci si možná vzpomenou na filmovou komedii režiséra Eldara Rjazanova Karnevalová noc z roku 1956 s novoročním šlágrem o osudových pěti minutách – jednadvacetiletá pikantní Ljudmila Gurčenková (vypadala jako ruská sestra americké muzikálové hvězdy Shirley McLaine) dobře hrála, tančila a zpívala a stala se rázem miláčkem sovětského publika, přejedeného filmy o válce a o pracovním úsilí.

Následovalo dalších pár hudebních komedií, dvouleté angažmá v moskevské divadle Sovremennik – pak přestávka; až v roce 1974 se Ljudmila Gurčenková díky filmu Staré stěny přehrála na představitelku dramatických rolí, a šlo jí to znamenitě, jak prokázala ve filmech Dvacet dní bez války a Pět večerů. Svůj poslední velký úspěch zaznamenala díky roli v lyrické komedii Nádraží pro dva (znovu režie Eldar Rjazanov). Jejího partnera hrál objev počátku 80. let, krasavec Oleg Basilašvili.

K náhlé smrti Ljudmily Gurčenkové řekl: „Tehdy při natáčení filmu Nádraží pro dva jsme se spřátelili a Ljudmila mne, začátečníka, lecčemu naučila, především pracovitosti a pozornému vztahu k hereckému partnerovi.“

Koncem března bylo v Rusku zveřejněno jméno vítěze prestižní literární ceny NOS – stal se jím spisovatel Andrej Siňavskij za knihu Procházky s Puškinem, která vyšla v roce 1973. Členové poroty hodnotí kladně bouřlivé debaty, které předcházely této poněkud nečekané volbě; diskutovalo se o tom, jaké místo v současné literatuře zaujímají knihy, které byly před třiceti lety v Sovětském svazu „povinnou četbou každého svobodně myslícího člověka“.

Ostatně k roku 1973 patří vznik také dalších dosud živých děl: je to první díl Solženicynova Souostroví GULAG, poema Moskva-Petuški od Venedikta Jerofejeva, Škola pro hlupáky od Saši Sokolova a Piknik na stráni, dílo bratrů Strugackých.

Hlavními kritérii pro udělení ceny NOS jsou slovesné mistrovství a sociální kontext. Porota vedená sociologem Alexejem Levinsonem ke svému rozhodnutí poznamenala, že pořadí oceněných knih by v roce 1973 vypadalo jinak: tehdy by docela jistě zvítězil Alexandr Solženicyn se Souostrovím GULAG, kteréžto dílo slovesným mistrovstvím nevyniká, ale ve své době bylo objevné pro celý svět.