Zsuzsa Takácsová měla autorské čtení v kavárně Fra
29. listopad 2010
Těžko rozhodnout, zda maďarská básnířka Zsuzsa Takácsová píše meditace o smrti nebo o životě.
Ve svých verších se často vrací právě k bolestným prožitkům, ke smrti svých blízkých. Ve výboru Zakázaný jazyk, který vloni v překladu Lucie Szymanowské vyšel česky, pak zejména ke smrti své matky. Smrt bohužel také poznamenala její pražské autorské čtení v kavárně Fra, kde měla být průvodkyní večera básnířka Viola Fischerová. Ta měla pohřeb jen čtyři dny předtím. Příspěvek Ivany Myškové tedy nejprve uvede básník Petr Borkovec citacemi z její mailové korespondence. Překlad Marty Pató četla kolegyně Jana Olivová.
Nejposlouchanější
-
Arnošt Lustig: Kůstka, dívka z Prahy. O silné touze přežít a dočkat se konce války za každou cenu
-
Otakar Brůna, Zdeněk Zábranský: Hra soudního rady Wendlera. Kostka a Adamíra převrací vzorce chování
-
Šálek čaje a Dvojí nepřítel. Povídky českého letce a legendárního stíhače RAF Františka Fajtla
-
David Attenborough: Výpravy do divočiny. Vyprávění z cest do Paraguaye ke 100. narozeninám autora