Postskriptum Alaina Clauda Sulzera za nenávratně vymřelou generací filmových celebrit

Román je orámován dvěma scénami - první působivou v prologu a druhou leccos vysvětlující na jeho posledních stránkách. Tu tvoří post skriptum prvního a posledního dopisu, který protagonista píše svému odloženému milenci.

V prologu Sulzer vypráví jednu scénu z dětství hrdiny románu, Lionela Kupfera Rodina je jako každý rok na prázdninách u Neziderského jezera. Lionelův starší bratr se utopí, když pronásleduje nějaké zvíře. Obě scény jsou pro román rozhodující. Děj začíná ve 30 letech ve švýcarském horském hotelu a končí o třicet let později v Kupferově apartmá na Manhattanu. Lionel Kupfer, je smyšlenou postavou - filmovým hercem a hvězdou berlínských filmových studií UFA. Je známý, úspěšný a přitažlivý a v Berlíně 30. let nejčastěji obsazovaný. Je idolem mnoha žen a jistě i těch mužů, kteří znají jeho sexuální orientaci, která je ovšem před veřejností přísně utajovaná. Dost na tom, že je Lionel židovského původu.

Ve švýcarské horské idyle v Sils Maria, v hotelu Waldhaus, se Lionel rekreuje mezi dvěma filmy a nachází i příjemné rozptýlení v krátké aféře s mladým poštovním úředníkem Walterem. Sulzer rozdělil část románu do kapitol, v kterých se střídá Lionelovo a Waltrovo vyprávění. Lionela v hotelu také navštíví jeho snad ještě milenec Eduard, který přináší čerstvé zprávy z nacistického, zdaleka ne tak idylického světa. Po jeho odjezdu a poté, co se Lionel dozví, že jeho nový film se bude točit s jedním nežidovským kolegou, se definitivně rozhodne opustit Německo.

Alain Claude Sulzer: Postskriptum. Galiani, Berlin 2015 |foto: Galiani Verlag Berlin

Druhá, newyorská část příběhu je kratší a smutnější S Lionelem se setkáváme v šedesátých letech, v ošuntělém bytě na Manhattanu. V Americe se mu nepodařilo navázat na berlínskou kariéru. Občas nějaký štěk na jevišti, malá vedlejší role ve filmu - nic, čím by se mohl chlubit. Má za sebou vlastně 30 let ústupků, ale není zklamaný, spíše otupělý. I malá role v prvním Viscontiho filmu, od které si mnoho slibuje, je nakonec vystřižená.

Pomalu a nenápadně, občas se skluzy do průměrnosti, se rozvíjí děj nového románu sympatického 62tiletého autora. Lionel Kupfer, patří k nenávratně vymřelé generaci celebrit, které se těšily zájmu publika, protože byli profesionály svého oboru. Kupfer je férový a čestný člověk a proto je náhlé ukončení jeho kariéry a odchod do Ameriky pouhou samozřejmou reakcí na zrůdný politický vývoj tehdejšího Německa. Svůj osud akceptuje se stoickým klidem. Úmyslně zapomněl mnohé, co se dělo v jeho dřívějším životě a ti z jeho minulosti, zapomněli na něj.

Alain Claude Sulzer (nar. 1953) žije v Bazileji, Berlíně a Elsasku. Napsal mnoho románů, známým se stal v roce 2008, kdy jeho kniha Perfektní číšník (Perfekter Kellner) získala v Paříži Prix Médicis étranger. Po románu V nepravý čas (Zur falschen Zeit, 2010) následoval bestseller Aus den Fugen - podle mých informací jeho jediná kniha, která byla přeložena - do slovenštiny - , vyšla v překladu Kataríny Szehérové v nakladatelství Kalligram pod názvem Proti rytmu v loňském roce.