Děs válečných konfliktů na fotografiích v galerii Tate Modern

Londýnská výstava reflektuje válečné konflikty výhradně prostřednictvím fotografie, jde o expozici válečných fotografů?Nikoli. Jména jako Robert Capa či Lee Miller nebo dalších proslulých válečných fotografů a fotografek tu nenajdeme. Jedinou výjimkou je Don McCullin, od nějž je tu vystaven snímek z Vietnamu z roku 1968. Zachytil na něm otřeseného amerického mariňáka těsně po bojích u Hue. A za válečného fotografa můžeme - svým způsobem - také považovat Rogera Fentona, který působil od roku 1854 na Krymu, během Krymské války. Vytvořil tu například snímek Údolí stínů smrti, který můžeme rovněž na výstavě obdivovat.

Výstavy fotografií nebývají ve výtvarných galeriích příliš časté. Je galerie Tate Modern výjimkou? Ve světě se na fotografii zaměřují i renomované galerie a muzea již dávno; například Muzeum moderního umění v New Yorku má sbírku fotografií od třicátých let minulého století, pařížské Centre de Pompidou od let osmdesátých. Tate Gallery se fotografii začala soustavně věnovat poměrně pozdě, teprve v roce 2009 zřídila stálé místo kurátora fotografie, jímž je Simon Baker, který také připravil současnou výstavu.

Proč si vybral právě toto válečné téma?Simon Baker v článku pro list The Daily Telegraph napsal, že za původní myšlenkou, původní inspirací pro tuto výstavu stály dvě knihy. Jednak dnes již klasický román Kurta Vonneguta Jatka číslo 5 z roku 1969, a jednak fotografická knížka Mapa japonského fotografa Kikujiho Kawady z roku 1969. Obě publikace se po desetiletích vrátily k dvěma událostem druhé světové války - k náletu na Drážďany a svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki.

Uspořádal kurátor Simon Baker výstavu chronologicky?Jednotlivé snímky uspořádal podle toho, po jaké době od nějakého válečného konfliktu či válečné události vznikly, čili po pár vteřinách nebo minutách, po deseti, padesáti devadesáti letech. Takže v prvním sálu můžeme vidět již zmíněnou fotografii mariňáka od Dona McCullina nebo snímek sedmnáctiletého japonského studenta, který zachytil hřibovitý atomový mrak nad Hirošimou dvacet minut po explozi.

V další části jsou pak vystaveny fotografie, které jejich autoři vytvořili dny, týdny nebo měsíce po Krymské válce, první válce v Zálivu či v Afghánistánu. Výstava pak končí fotografickým cyklem nazvaným Smrt za úsvitu. Mladá britská fotografka Chloe Dewe Mathews v něm v roce 2013 zachytila místa v Pikardii a v Západních Flandrech, kde byli v letech 1915 až 1916 britští, francouzští a belgičtí vojáci popraveni za zbabělost či dezerci. Vznikla tak velmi zajímavý a působivý cyklus opuštěných poklidných krajin, kde se před téměř sto lety odehrávaly děsivé scény.