Lo Còr de la Plana: Tant Deman

Kdysi dávno byl jih Francie kolébkou trubadúrů. V jazyce Oc vznikla poezie, která dodnes inspiruje. V průběhu 20. století však okcitánština téměř zanikla, ale v posledních letech jazyk středověkých trubadúrů zažívá svou renesanci. Hnutí, jehož je dnes Lo Cor de la Plana součástí, tedy nesleduje jen cestu k hudebním kořenům, ale také návrat k oksitánštině, jazyku, jímž se v Marseille mluvilo ještě před sto lety.

V živých vystoupeních souboru ožívají dávné příběhy a nechybějí ani politické narážky. Prvky hudebního minimalismu, zvýrazňování rytmu exotickými perkusemi, podupávání, tleskání a zrychlování tempa přivádí posluchače často až k extatickému zážitku. V hudbě ansámblu Lo Còr de la Plana došlo k propojení starých písní s polyfonickými postupy, které se po staletí vyvíjely v prostředí uzavřených hornatých regionů v centrálních oblastech Korsiky či Sardinie. Frontman ansámblu Manu Theron prožil několik let v Alžíru, a tak k této unikátní fúzi přibyly i ozvěny hudby severoafrických Berberů.

„Tant deman aneb dvounohá židle je naprosto ideální,“ tvrdí Manu Theron z šestičlenného ansámblu z Marseille Lo Còr de la Plana. Člověk, který na takové židli sedí je vždy připraven okamžitě vstát a začít tančit. „Tant deman“ tak také skupina nazvala album, z něhož v pondělí budeme vybírat hudbu odpolední Mozaiky. Název ansámblu „Lo Còr de la Plana“ bychom mohli vyložit jako „Srdce bohémské marseillské čtvrti „la Plaine“.

V odpolední Mozaice zazní výběr z těchto skladeb: Rompe Bassas, Bosin, Fenian E Gromand, La Vielha, Mi Parlety Pas de Trabalhar; Nav Gojatas.