Věž nedýchala, její barevná přeměna vyhrála soutěž

Letošního 23. ročníku soutěžní přehlídky se zúčastnilo 51 staveb, které byly v kategoriích – novostavba, interiér, architektonický design a rodinný dům, kategorie urbanismus zůstala neobsazena. Oceněné i další přihlášené stavby si můžete prohlédnout na výstavě Grand Prix architektů 2016, která je otevřená do 5. června v mezaninu Veletržního paláce Národní galerie v Praze.

S jakými problémy jste se museli při rekonstrukci Bílé věže vyrovnat?

Jaromír Chmelík (vedoucí vítězného kolektivu architektů): Prvním úkolem bylo všem vysvětlit, proč vůbec znovu Bílou věž rekonstruovat, když prošla opravou před 25 lety. Dlouhou dobu jsme jen vyprávěli, ukazovali názory, nebylo to úplně jednoduché vysvětlování. Nakonec se to podařilo, jsme rádi, že i s takovým oceněním.

V jakém byla Bílá věž stavu?

Nechtěl bych hodnotit práci našich předchůdců. Věž měla novou vestavbu, adekvátní době, v níž vznikala. A hlavně byla vyspárována nevhodným materiálem a nedýchala. Rosila se, přišla celá řada dalších problémů především s vlhkostí a destrukcí zdiva.

Věž sloužila jako hlásná, strážní a věž s hodinovým strojem. Jak jste přemýšleli o její nové funkci, k čemu by měla dál sloužit?

Postupem času se stala hlavně věží vyhlídkovou, ale my jsme tu funkci zvonice nechtěli jakkoli popřít, naopak jsme ji chtěli znovu otevřít a zlepšit. Minulá rekonstrukce zabránila možnosti kvalitního zvonění. Protože už ale chyběly původní staré prvky, rozhodli jsme se pro moderní vestavbu, která návštěvníkům umožňuje pohodlnější přístup na zvonici. A umístili jsme dovnitř moderní interaktivní prvky, které přilákají nové návštěvníky. Podařilo se nám na místo vrátit Božkův stroj, do dosud nepřístupné místnosti jsme instalovali skleněný model Bílé věže a otevřeli jsme i krovovou konstrukci báně, aby lidé viděli, co je ještě nad vlastní vyhlídkou.

Jak jste řešili nové schodiště?

Dlouho. Typ schodiště jsme hledali asi rok. Je to ocelová konstrukce s masivními dubovými stupni, aby časem získaly vlastní patinu a originalitu.

Rekonstruovaná Bílá věž v Hradci Králové |foto: atelier Lukáš Pelech

Jakým způsobem pracujete se světlem, barvami a zvukem?

Práce trvala devět let. Nechal jsem na ni velký kus života, možná i zdraví. A nejen já. Jsem za všechny rád. Z ceny mám obrovskou radost.

Mám rád scénografii – snažili jsme se do věže přinést další úroveň návštěvy. Inspiroval jsem se před čtvrtstoletím ve Francii, kde jsem si prošel instalaci Jeana-Michel Jarreho na Mont Saint-Michel, kde se mu prostřednictvím světla a zvuku podařilo vytvořit úplně jinou atmosféru kulturní památky. Bílá věž je protknutá systémy, které umí řídit světla ve všech barevných škálách, budoucí generace mohou měnit typy prohlídek podle naprogramování.

Kdo je autorem skleněné, téměř čtyřmetrové skleněné věže?

Jsou to skvělí kluci z Kolektiv Ateliers z Nového Boru. Už při přípravě projektu jsme věděli, že se bavíme o díle, které je na hraně realizovatelnosti. Chtěli jsme znázornit prolnutí kaple sv. Klimenta a věže – obě památky spolu souzní. Modelem jsme chtěli ukázat, jakým způsobem do sebe zapadají a prolínají se. Sklu jsme pomohli světlem dotáhnout náladu celého modelu.