Pohled na věc (Idea Oko Tvar) v pražské Galerii 1

Kromě Ateliéru K.O.V. – koncept – objekt – význam, kurátorky výstavy Evy Eisler a její asistentky Evy Humlové, se na výstavě setkáme s pracemi studentů z Ateliéru skla Rony Plesla a Pavla Karouse, Ateliéru keramiky a porcelánu Maxima Velčovského a Milana Pekaře, Ateliéru módní tvorby Pavla Ivančice a Lenky Kohoutové, Ateliéru designu oděvu a obuvi Liběny Rochové a Vojtěcha Novotného a Ateliéru textilní tvorby Jitky Škopové a Markéty Vinglerové. O bližší podrobnosti k výstavě požádal Karel Oujezdský kurátorku výstavy – designérku a šperkařku Evu Eisler.

Co znamená název výstavy „Pohled na věc – idea, oko, tvar“?

Je to konfrontace, je to výzva k reflexi toho, co na škole děláme. Název výstavy „Pohled na věc“ je dvojsmyslný. Jsou to věci a úhel pohledu, jak se na ně díváme nebo jak vznikají. Nejdřív přijde nápad, pak si ho začneme vizualizovat, povědomě zaměstnáme oko a začíná se nám objevovat tvar. Pak teprve přichází samotná práce, která reprezentuje úsilí. Je to výzva – ztvárnit myšlenku. Je to výstava Katedry užitého umění, která vystavuje keramiku, sklo, KOV (koncept, objekt, význam) módu a textil. Zabýváme se materiálem, snažíme se udržet řemeslo. Protože ale pracujeme také s průmyslem, studenti přicházejí do styku s novými technologiemi a hledají nové materiály.

Z čeho jste vybírali? Jsou to běžné ateliérové práce nebo práce klauzurní, diplomové?

Výstava nemá žádné téma, je to kurátorský výběr z posledních několika let. Je to průřez, který dokládá proces kreativity, k němuž pedagogové studenty motivují. Studenty obdivuji, každý semestr po zadání úkolu očekáváme něco úžasného, ojedinělého. Nedáváme jim vůbec možnost, aby to tak nedopadlo. Výstava nabízí výběr, průřez, příklady toho, co se v ateliérech Katedry užitého umění odehrává.

Studenti UMRPUM, zejména Katedry užitého umění, vystavují stále častěji v zahraničí. Jak vypadá na zahraničních přehlídkách srovnání s konkurencí – studenty zahraničních škol?

Je to víceméně vyrovnané. Očekáváme, že to, co vzniká, je založeno na myšlence. Díky internetu může student sám vyhledat, že nevymýšlí kolo, které už dávno vymyšlené bylo. Jsme si samozřejmě vědomi toho, co vzniká kdekoli na světě – od studentů po profesionály. Kdyby někdo s takovým nějakým nápadem přišel, tak ho v jeho hledání zastavíme a pošleme ho jiným směrem. To je ten nádherný kreativní proces. Výsledkem je to, že student sám objeví moment, kdy nápad „břinkne“ – energie se setkává s myslí a věci začínají vznikat. Já za sebe můžu říct, že je velice vzrušující tento proces sledovat a být toho nástrojem.

Sledujete, jak se vaši studenti, absolventi uplatňují v tom reálném, designerském životě?

Nemám čas sledovat, co dělají po škole. Dbám ale na to, aby se od prvního ročníku zapojili do procesu konfrontace s okolním světem. Zatahuji je do projektů a plánovaných výstav, aby si uvědomili, jakou vlastně s sebou od začátku nesou odpovědnost za to, co vytvářejí. Musí to být hra, musí to být všechno s humorem, ale výsledek je dokončené dílo, které stojí samo o sobě. My ho dáváme z rukou a necháváme ho posuzovat názorem světa.

Jak jste spokojená s prostorem Galerie 1 na rohu ulic V Jámě a Štěpánské?

Prostor je skvělý, úžasný, industriálně vypadající. Perfektní galerijní prostor. Moc bych si přála, aby se tu točila jedna výstava za druhou, na kterou bychom se rádi chodili dívat.