Air - Love 2 - RECENZE

Vybaví se hned po pár tónech, tak jako už tolikrát. Francouzštější zvuk si nelze představit. Je to křehké, inteligentní, je to sexy, je to vlahé, je to stejné jako už tolikrát předtím, akorát jakoby prázdnější. Deska kulisovitého typu. Air jsou konstanta se vším co k tomu patří, jejich místo v hudební historii jim nikdo neupře stejně jako jim už nikdy nikdo nepřestane otloukat o hubu Moon Safari, díky které si to místo vydobyli. Což je nefér vlastně jen částečně. A jsou konstantní i co se týče své tvorby, tedy když už ne co se kvality týče, tak rozhodně co se týče barvy a tvaru zvuku.

Love 2 je první deska, kterou Air natočili ve svém vlastním Atlas Studiu a sami si ji tím pádem i produkovali. To je vlastně to jediné, co Air o tomto albu vykřikují do světa. Je to s podivem, protože na desce to ani není moc znát a normálnímu posluchači to bude prostě jedno. Tak už mají prostě vlastní kumbál, kam si natahali všechny ty staré krásné stroje, se kterými se chlubí i na koncertech. Budiž jim přáno. Co z toho máme my? Chtělo by se Air spílat za to, že Love 2 je deska, kterou už nemá cenu poslouchat jen tak. Tak jako třeba ještě The Virgin Suicide, ale ono by to vlastně bylo tentokrát doopravdy nefér a to zcela.

Snaha Air natočit prostě a jednoduše náladovou desku, u které se vám bude třeba jen báječně večeřet, jezdit tramvají, utírat prach, číst noviny, koupat psa... Je tak patrná, že nejde než uznat, že to, co si dali za cíl, se jim povedlo splnit dokonale. Těžko se sice taková ambice chápe u umělců jejich formátu, ale do toho nám v podstatě nic není. Dobré elevator music není nikdy dost a možná se budete divit, kolikrát se vám tahle deska protočí uchem, protože se prostě bude zrovna hodit mnohem víc, než třeba skvělí, ale jako kulisa zcela nevhodní Dragonette nebo pozornost příliš vyžadující Floating Points nebo já nevím kdo ještě. Díky bohu za skvělou kulisu od zvukových designérů z Air.

myspace kapely web kapely