Váňa s vodkou, Zimní kniha s láskou

"Strýček Váňa - tak hezké oslovení a tak zpackaný život!" řekl ke slavnému dramatu režisér. "A kdo za to může, že se Ivan Vojnický, přezdívaný strýček Váňa, nestal Schopenhauerem nebo Dostojevským, kdo může za to, že promarnil svůj život? Jeho usurpátorský švagr - profesor umění v penzi, o jehož vědeckých kvalitách můžeme s úspěchem pochybovat? Anebo krásná Jelena, druhá žena zakyslého profesora, která Vojnického odmítá? Anebo všechno dohromady? Nebo on sám? Čechov kreslí ostrým hrotem osudy svých postav s ironií a pochopením, odkrývá jejich sny po šťastnějším životě a jedním tahem dokresluje jejich vlastní slabosti, které brání snům proměnit se ve skutečnost. Jak obojí dobře známe!" V překladu Leoše Suchařípy účinkují Přemysl Bureš, Norbert Lichý, Markéta Haroková nebo Pavla Gajdošíková.

V Čajovně dále bude řeč o repertoáru a směřování zmíněné scény. Pácl se k přítomnosti a budoucnosti Bezručů vyjádřil už na webu generace21.cz: "Co můžu s jistotou říci, je, že bychom chtěli jít cestou herecké dramaturgie. Není to tedy jenom o hledání výrazných titulů ani výrazných režijních osobností, ale o zkoumání společného tématu herců v souboru a hledání výrazných titulů přímo pro ně a zároveň je důležité, aby docházelo k hereckému či osobnostnímu růstu každého z herců. Jde mi o to, aby jednotlivá témata sezón, titulů, ale taky jednotlivých postav na sebe navazovala. Divák by měl mít pocit, že se v divadle nahlíží na současný svět z různých úhlů, jako kdyby se s každou inscenací pohled trochu pootočil."

Obálka knihy Zimní kniha o lásce |foto: Nakladatelství Archa

V druhé části pořadu představí Dora Kaprálová svou Zimní knihu o lásce. Večer s novou prózou berlínské a brněnské autorky a publicistky se koná 20. února v pražské Galerii Montmartre.

Ukázka ze Zimní knihy o lásce:

Je jeden muž. Miluji ho. Je starý jako Metuzalém a když se protáhne, praskají mu kosti v těle. Nenávidí mě dravou nenávistí chudých starců. Tvrdí, že přicházejí dny bezplatných mostů... To je něco o smrti? Goethe? Nerozumím mu ani slovo, a proto ho tolik miluji. Piju s ním nejraději ruskou čokoládu a přemítáme o Fontainovi, protože ten je dlouho mrtev a téma je to víceméně neutrální. Říkám mu: "Srdce mi puká jen tak obyčejně. Praporem mé loďky je vaše střízlivost. Bruslíte? Miluji vás. Ale je to těžké, takto a tolik!" Mlčí trochu zpupně. A pak mi krasopisně na účtenku napíše: Co furt otravuješ?

... Je jedno hnutí. Miluji ho. Jmenuje se gender. Nenávidí mě. Tvrdí, že nemohu, že prostě nemohu psát v růžovém negližé s ryšavým knírkem.

ČRo Vltava, 18. února od 19 hodin