Mabinogi

Dnes velšsky psané Mabinogi pravděpodobně neseženete, postarali se o to taky milovníci fantasy literatury, neboť o kouzla a čáry v pověstech o mýtických vládcích a hrdinech starověkého Walesu skutečně není nouze.

Mabinogi se zároveň řadí k tomu nejlepšímu, co bylo na našem kontinentu ve středověku vytvořeno, a spolu se severskými ságami, irskými cykly, jihoslovanskými zpěvy a další hrdinskou epikou se staly nedílnou součástí evropského kulturního dědictví. Základem pro vznik čtyři vyprávění Mabinogi je profesionálními vypravěči ústně tradovaná próza. Roky vzniku díla lze určit jen velmi rámcově. Badatelé hovoří o době mezi polovinou jedenáctého a koncem století dvanáctého.

Vlastní tematická látka je patrně ještě starší a zachycuje mytologické a hrdinské příběhy raného pohanského období, kdy keltská společenství britonských kmenů jednolitě osídlila území dnešní Anglie, Walesu a jižního Skotska. Keltové si přinesli vlastní osobitou kulturu, která v sobě obsahovala indoevropský základ společenských ideálů. Proto je konečné zpracování celého vyprávění velmi složité a prolínání vedlejších příběhů, postav, motivů a odkazů je jedním z výrazných aspektů díla.

O výklad názvu – Mabinogi – se pokoušela řada učenců. Nakonec byl převážně přijat názor, že termín je zřejmě užit ve významu příběhů o dětství hrdiny. Nedochované slovo mabinog znamená totiž žák či student literatury. Existuje však i tvrzení, že mabinogi původně odkazovalo na keltské božstvo a začalo se ho později užívat přeneseně k označení činů a života jakéhokoliv hrdiny.

U nás byla kniha poprvé vydána v roce 1944 a je třeba podotknout, že Vilikovského činem patří čeština k jednomu z mála jazyků, do nichž byly tyto velšské pověsti vůbec převedeny. Deset vyprávění Mabinogi pro rozhlas připravila Daniela Jirmanová. V režii Tomáše Jirmana, který pracoval společně s mistryní zvuku Hanou Plecháčkovou, uslyšíme Stanislava Šárského.