Finská rozhlasová hra Anneli o tom, co dospělí předávají svým dětem
Bezmála patnáctiletá Anneli už pět let žije ve společné domácnosti se svým otcem. Matka si totiž zařídila nový život - bez nich dvou. Dospívající dívka se proto s veškerou nadějí upíná ke hře na klavír a poslechu klasické hudby. Otec ale pro tento zájem nemá pochopení. Tím se prohlubuje propast jakéhokoliv vzájemného porozumění.
Finský autor Heikki Peltonen se prostřednictvím komorního rodinného příběhu ostře vyjadřuje k tématu pokřivených hodnot, které mladým lidem předávají „tak zvaně“ dospělí. Rozhlasovou hru Anneli, kterou v brněnském studiu natočila režisérka Eva Řehořová v roce 1987, reprízujeme na Vltavě v rámci Severského roku ve čtvrtek 11. října 2012 ve 20.00.
Reino považuje svou dceru za dítě do té doby, než mu kolegové z práce v hospodě „otevřou oči“. Takřka vulgární nahlížení na dospívání a generaci „svých“ dětí, náhle přiměje Reina pohlížet na navenek zpupnou, avšak introvertní Anneli stejným způsobem. Zmatek, který v dívce dlouhodobě vyvolává, nejen chladem, ale také svými alkoholickými excesy a náhodnými sexuálními známostmi, se znásobí v momentě, kdy do citlivého světa nevyrovnané dívky vstoupí jeho kolega. Martti totiž Anneli chápe a podporuje, a také ji často navštěvuje, což si každý vysvětluje po svém.
Rozhlasový moderátor, novinář a dramatik Heikki Peltonen (1947) se ve hře Anneli zabývá nechtěným „infikováním“ zvrácené morálky některých dospělých dospívajícím. Rozpad rodiny, nezájem rodičů a zároveň vliv, který i přesto na dítě mají, může totiž „dítě“ zmást a přivést na falešnou cestu. Takto poznamenané je pak na celý život. Anneli je tedy sociální sondou do společnosti, založené na sobeckém principu „podle sebe soudím tebe“.
Na inscenaci z roku 1987, která vznikla v brněnském studiu Československého rozhlasu, se podíleli Helena Lehečková (překlad) a Jan Vedral (dramaturgie). V režii Evy Řehořové, která společně s Josefem Daňkem (mistr zvuku) vytvořila stereofonní scénář se v titulní roli Anneli poprvé ukázala nadějná herečka Zuzana Slavíková. Spolu s ní účinkovali: Miroslav Donutil (Reino), Karel Bartoň (Martti), Zdeněk Junák (Laine), Josef Jurásek (Tiihonen), Jiří Pecha (Jääskelainen), Zdena Herfortová (nějaká žena), Lenka Filipová-Kudelová (Annikki), Jana Gazdíková (Jatta), Libuše Kafková (Tuija), Jan Němeček (muž od druhého stolu), Sylva Nitrová (servírka), Milan Vágner (portýr), Erik Pardus (chlapec) a Karel Cón (improvizace na klavír).
Nejposlouchanější
-
Podoby přitažlivosti. Povídky Miloše Urbana, Hany Lundiakové, Kateřiny Rudčenkové a dalších autorů
-
Harper Lee: Jako zabít ptáčka. Tragický příběh černocha křivě obviněného ze znásilnění bílé dívky
-
S.d.Ch.: Můj vůz je před vraty. Hra o minulosti inspirovaná tragickým osudem prezidenta Háchy
-
Máj. Geniální báseň Karla Hynka Máchy v jedinečném přednesu Rudolfa Hrušínského
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka