Ve Stránkách na dobrou noc čteme pohádky Henriho Pourrata

Posedlost „orální literaturou“, která byla patrná již při psaní Kašpara z hor, se v Pourratově díle projevovala již od roku 1908, kdy začal sbírat a zapisovat lidové pohádky, zkazky a příběhy z rodného kraje Auvergne. Pourrat tyto příběhy sbíral téměř padesát let. „Celý poklad rolnictva, vyprávěný za večerů a doprovázený předením kolovratu a praskáním ohně“, shromáždil spisovatel do třinácti svazků souboru Trésor des contes (vyšlo v letech 1948-1962), ve kterém se sešla celá tisícovka příběhů.

Pourrat se ve snaze o co největší autentičnost snažil o naprosté respektování původního znění vyprávění. Jelikož však neměl k dispozici moderní nahrávací techniku, byl nucen při přepisování řešit dilema: „Je nemožné ty příběhy zapsat tak jak byly vyprávěny. V takové podobě, bez soli a bez dalších přísad, by zůstaly jen kuriozitami pro odborníky. A přitom ty příběhy nelze nějak přepisovat, předělávat. Nejsou to tvé příběhy, jsou to klasická díla rolnictva.“ Pourrat toto dilema vyřešil citlivým dávkováním přesnosti při zápisu a zachováváním poetičnosti příběhů. Knihu Henriho Pourrata Poklady z Auvergne. Pohádky a povídky z Větrných hor vydalo nakladatelství Hejkal v Havlíčkově Brodu roku 1994.