Eugen Brikcius se 30. srpna dožívá sedmdesáti let

Listování ve sbírce Spouštění s milou českého básníka, esejisty a výtvarného umělce připravil a komentářem doprovodil Josef Mlejnek. Autorské čtení ve sklepení Literární kavárny v Řětězové natočil Miloš Doležal. Poslouchejte vltavský Svět poezie v sobotu 25. srpna ve 22.54.

Jakoby básníkův výuční list z Křížovnické školy, pověstná ironie a sarkastický šleh, přítomný v řadě jeho sbírek, byl obranným bičem proti všemožným zupákům a diktaturám. Vždyť už datum jeho narození, heydrichiádou zakrvavený rok 1942, musel podvědomě působit. Brikcius vyrůstal v Praze, prošel řadou dělnických profesí, filozofickou fakultu studoval v letech 1966 – 1968 a samotnou filozofii na londýnské univerzitě do roku 1970 (a pak ještě jednou o deset let později). V šedesátých letech pořádal v Praze slavné výtvarné akce, na než navázal v 90. letech konceptuálními „cvičeními“. Dodnes pořádá se svojí ženou Zuzanou různé pouliční sešlosti i literární výlety, při nichž se za „hlasu“ poezie navštěvují různá známá i méně známá místa. Za slavný hospodský sborový zpěv byl spolu s Jiřím Daníčkem, Ivanem Jirousem a Jaroslavem Kořánem byl roce 1973 odsouzen k osmi měsícům vězení, jež si tvrdě odseděl.

Sergej Machonin o něm kdysi přiléhavě napsal: „Evžen Brikcius, posedlec podivnostmi a vynálezce výtvarných událostí v plenéru, byl ve své kůži, když je strojil za bukem a v nemilosti, jako aristokratický spiklenec proti jakobínské diktatuře. S vášní v oku a se zkrvavenou šerpou.“