Lucembursko, nejmenší německy mluvící země

14. století a první třetina století 15. je dobou, kdy se lucemburské dějiny propojily s dějinami Koruny české, Lucemburkové se stali českými králi, z nich Karel a Zikmund i římskými císaři. Ve škole jsme se učili, že Jan Lucemburský k Čechám nepřilnul, byly mu dobré hlavně jako zdroj prostředků pro válečná a rytířská tažení, svou manželku Elišku z rodu Přemyslovců nemiloval a synka Václava, pozdějšího českého krále a římského císaře Karla, násilím oddělil od matky a poslal na vychování do Francie. Nutno říci, že čeští páni krále Jana také nemilovali a vládu nad Čechami mu dost komplikovali. Podobně jako se čeští páni dívali nevraživě na krále Jana, dívali se podobně v Lucembursku na jeho syna Karla, který z pro ně nepochopitelných důvodů přestěhoval sídlo říše do Prahy a investoval do toho temného města uprostřed Evropy všechny prostředky.

Jan, v Lucembursku zvaný Slepý, je dnes pohřben v kryptě katedrály Notre Dame v hlavním městě. To však je až několikáté místo jeho posledního spočinutí, katedrála byla vystavěna až v 17. století a je spojena s příchodem jezuitů do Lucemburska. Lucemburk sám je se svými 85 000 obyvateli nejmenší metropolí v Evropě. Ve 20. století se malá země, v níž se mluví třemi úředními jazyky ( německy, francouzsky a lucembursky), stala finančním centrem. Město Lucemburk je také sídlem Evropského soudního dvora a dalších institucí Evropské unie.

Zajímavá je nejen historická, ale i jazyková situace Lucemburska – lucemburštinu se učí děti doma a v mateřských školkách, školy pak jsou důsledně dvojjazyčné, přičemž německy se učí ( kromě samotné němčiny) zejména matematika a zeměpis.