Egon Bondy: Budu dělat zkoušky z mytí nádobí

Filozof básník, prozaik, esejista Egon Bondy, vlastním jménem Zbyněk Fišer, se narodil 20. 1. 1930 v Praze v rodině generála Československé armády. Studium na gymnáziu přerušil v roce 1947, poté žil téměř deset let bez stálého pracovního poměru. Maturoval až 1957, potom dálkově studoval filozofii a psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (absolvoval 1961).

V letech 1957-1962 pracoval jako noční hlídač v Národním muzeu, v letech 1962-67 byl zaměstnán v bibliografickém oddělení Státní knihovny ČSSR. Od roku 1967 je v invalidním důchodu. V současností žije v Bratislavě, kde přednáší na Filozofické fakultě Komenského univerzity.

Na konci 40. let se účastnil aktivit surrealistické skupiny, 1950 byl jedním ze zakladatelů samizdatové edice Půlnoc. V 50. a 60. letech vystupoval jako představitel nezávislého levicového myšlení (postupně byl ovlivněn trockismem a maoismem). V 70. a 80. letech se stal kultovní postavou českého undergroundu, jeho verše zhudebňovaly rockové skupiny (např. Plastic People of the Universe), objevoval se jako postava v prózách Bohumila Hrabala.

V 60. letech přispíval do odborných časopisů (např. Dějiny a současnost, Filozofický časopis), v 70. a 80. letech publikoval v exilových a samizdatových periodikách (Paternoster, Vokno, Proměny aj.), po 1990 např. v Literárních novinách, Právu, Fragmentu K (Bratislava).

Ve své odborné práci se od 60. let zabýval především otázkami marxistické ontologie (Útěcha z ontologie, 1967), později jej stále více přitahovala orientální filozofie (jeho rozsáhlý přehled vývoje mimoevropských i evropských filozofických proudů Poznámky k dějinám filozofie, na kterém pracuje od 1977, vychází knižně od 1991).

Celé Bondyho literární dílo zůstávalo až do 1989 v rukopisech nebo bylo publikováno v exilu a samizdatu.