Mám magnetofon

Jednou z nejtragičtějších postav našich novodobých literárních dějin je básník a prozaik Bořivoj Kopic, ročník narození 1931, jehož život se uzavřel za tragických okolností v létě roku 1981.

Přecitlivělému, až bolestínsky založenému muži, který vstoupil do života v době, kdy se erotická jinakost rovnala div ne prokletí, představovala poesie útočiště, kde mu bylo dovoleno svobodně promluvit: o svých bolestech, poklescích i o zoufalé touze po oněch „radostech života“, které jej ničí a spalují.

Bořivoj Kopic trpěl celý život hlubokým pocitem osamění, časem vystupňovaným natolik, že se upnul k magnetofonu, který v básních z posledních let s hořkou ironií nazývá svým přítelem a láskou.

Z Kopicovy básnické a deníkové pozůstalosti, která je soustředěna v knize Bakelitový svět, čerpal také Petr Adámek. V Souzvuku představuje básníka nevšední otevřenosti, která však nemá co do činění s exhibicionismem, nýbrž s potřebou co možná nejpřiléhavějším pojmenováváním zmírnit tíži všeho, co jinak během dne zůstává tajeno v hloubi duše.

Připravil: Petr AdámekRežie: Tomáš Vondrovic