Dang Tran Con, Doan Thi Diem: Nářek bojovníkovy ženy

Ve snaze poukázat na citové utrpení žen, jejichž mužové odešli do války, napsal básník Con v letech 1741-42 báseň v čínských znacích a básnířka Diem ji rok poté převedla do vietnamštiny. Bylo to v době, kdy byl i její manžel na delší čas vyslán ke dvoru čínských císařů do Pekingu. Poéma je nářkem milující ženy, upřímným, bezmocným zoufalstvím, bolestí, steskem po manželovi, který kdesi v dálce bojuje, s nejistou nadějí na návrat. Text tak vyznívá i navzdory tomu, že hrdinka vychovaná podle konfuciánských tradic by si těžko mohla dovolit pozvednout svůj hlas nebo mít neuctivé poznámky na adresu císaře a dalších panovníků.

Text se brzy stal lidovým kulturním majetkem. Traduje se, že vojáci v cizích službách po vyslechnutí veršů z básně tolik zatoužili po domově, že hromadně dezertovali. Poému v originálu tvoří 312 strof, řazených do čtyřverší. Překlad Vladimíra Knapa ve volném verši vychází z francouzské verze.