Souzvuk – Milostné písně

Adolf Kroupa v doslovu k Milostným písním napsal: „Ivan Goll (1891 - 1950) je u nás téměř zapomenut. A přece se po první světové válce jeho jméno zhusta objevovalo v našich časopisech pod verši, prózami, esejemi. V Kalistově překladu vyšla v roce 1921 Gollova básnická próza Nový Orfeus a pak několik románů. Ivan Goll také u nás prostředkoval hlubší poznání Apollinaira, expresionismu i surrealismu a podílel se na formování naší poválečné umělecké generace, kde měl četné osobní přátele.

V 60.letech byl Ivan Goll znovu objevován i ve francouzském i německém písemnictví. Alsasan, píšící oběma jazyky, německy a francouzsky, patří oběma literaturám. Jako básník, prozaik, dramatik i teoretik má pevné místo v německém expresionismu i ve francouzském surrealismu, kde si uchoval nezávislost i osobité pojetí, značně odlišné od Bretonova. Více jak patnáct let po jeho smrti objevují mladí dramatici v Gollových syntetických divadelních hrách svého předchůdce a svým Metuzalemem z roku 1924 je obecně pokládán za předchůdce Jonescova. Znovu je připomínán Goll, vášnivý pacifista a autor první antologie moderní světové poezie Pět kontinentů. Znovu je vydáván trpký i něžný, vroucí i hluboký básník, vyznavač čistoty a nepomíjivé lásky. A zcela jednomyslně je uznáván významný Gollův podíl na evropské literatuře a umění po první světové válce.

Claire, Klára Gollová se narodila v Mnichově ve stejném roce jako její manžel. V sedmnácti letech poznává Rilka. Píše jí dlouhé listy a oslovuje ji Liliana. Zakrátko je z Liliany Liana. To už ve verších manžela Ivana Golla. Tehdy začíná onen dlouhý básnický dialog milenecké dvojice, dialog Orfea a Eurydiky moderní doby. Klára žije s manželem v Německu a ve Francii, emigruje s ním do Ameriky a znovu se vrací do Paříže. Vydává, taky francouzsky i německy, básně, romány, povídky, knížku o příteli Chaplinovi, o Rilkovi a ženách, antologie francouzské protiválečné poezie, amerických básníků, indiánské poezie.“