Ráj a peklo lásky ve španělských zpěvnících z 15. století

18. říjen 2009

Souzvuk

Vltava - výchozí obrázek|foto:Český rozhlas Vltava

Od poloviny 14. století a ve století 15. se na území dnešního Španělska dařilo anonymním lidovým romancím a satirické tvorbě. Nicméně podstatnou složkou španělského básnictví vrcholného středověku byla kastilsky psaná dvorská poezie. Její zdroje je třeba hledat v poezii provensálských, katalánských a galicijsko-portugalských trubadúrů. Obvyklým způsobem publikace tvorby básníků 15. století byly sborníky či zpěvníky obsahující verše většího počtu autorů, z nichž někteří byli sestavovatelem pojmenováni a jiní zůstali v anonymitě. Do antologie Ráj a peklo lásky ve španělských zpěvnících z 15. století zařadil překladatel Miloslav Uličný čtyřicet autorů. Každý z nich má vlastní styl a upřednostňuje určité tematické motivy, ale všechny spojuje milostná touha.

Její vyznění je velmi rozličné, někdy se smyslem pro humor, někdy s tragickým tónem. Někdy je žena na piedestalu rovna bohyni, jsou ovšem i situace, kdy je žena příčinou básníkova hněvu nebo dokonce posměchu, ovšem zpravidla jen proto, aby v závěru zazářila v plné kráse. Tak jeden z autorů s vervou mluví o nelichotivých vlastnostech žen, které jsou od přírody vlčice/ když si kořist vybírají/ co úhoř se vysmekají/ brání se co ježice/ žádné ctnosti neváží si... aby nakonec napsal, že ze všech ...jen vy zůstanete/ paní dnů mých, čistá žena/ vší tou zkázou nedotčená...slávu, chválu zasloužíte/ jinou však, jak dobře víte/ než ty druhé zasluhují.

Inu Ráj a peklo lásky...