Putování. Úvaha z deníků básníka Ivana Slavíka

„Slavíkovo trýznivé osamění proniká všechny stránky jeho zápisů, které se stávají poselstvím v lahvi či hlasem na poušti. Nebylo dáno jen vnějšími okolnostmi života a chronickou nemocí s neurvalými ataky recidiv (o nichž čteme jen méně drastické útržky). Zdá se, že jeho bezedná žízeň po lásce, dychtivost přátelské náklonnosti a důvěrnosti leckdy přesahovaly možnosti a dimenze těch, které svou láskou zahrnoval. Ve své vyprahlosti očekával mnohdy víc nebo jiné, než co mu partner mohl dát, a odtud četná zklamání a nedorozumění, znovu a znovu prohlubující jámu samoty. Při popisech různých zklamaných očekávání nebo bolestných zádrhelů v komunikaci bychom leckdy rádi slyšeli i druhou stranu: snad by to nejednou zmírnilo žár démoničnosti a tragiky, který žhne z autorovy existenciální situace,“ píše Mojmír Trávníček v recenzi na knihu Ivana Slavíka Hory roků. Jednu z úvah z deníků významného básníka, esejisty, editora a kritika z let 1960–1990 si poslechněte ve vltavské Dopolední četbě.