Pavel Hoza: Neviditelné světlo. Esej o štěstí v nás

V čase, kdy se blíží „slavnost pacholátka“ se autor snaží zachytit neviditelné světlo, podržet aspoň krátkou chvíli milosti a prozření, kdy je možné (a potřebné) si připustit, že člověk byl nejspíš v uplynulém roce šťastný, ale ne vždy štěstí viděl a slyšel, protože utíká jako stroj v hodinách. Autor spolu s Jaroslavem Havlíčkem ve svém textu pak přemítá: 

Život nezměníme, to, co máme v moci, je jenom naše vlastní nitro. Uveďme je do harmonie. Přemozme čerty v sobě. Nebe, které odměňuje, je v nás.