Jazzová ochutnávka: František Uhlíř Trio a Dino Saluzzi Trio

Basista František Uhlíř je součástí naší jazzové scény už od sedmdesátých let. Tehdy byl stálým nebo alespoň častým partnerem vedoucích představitelů své generace Karla Velebného, Emila Viklického, nebo Laca Décziho.

Pevněji zakotvil zejména v triu Emila Viklického, s nímž pro sebe získal mezinárodní pověst. To mohl využít i k hudební oslavě svých šedesátin, 24. července 2000, kdy získal pozvání také na Pražský hrad. Do svého tria přizval německého vibrafonistu, zhruba vrstevníka, Wolfganga Lackerschmida, a také značně mladšího kytaristu Adama Tvrdého, což je svědectví, že náš jazz plynule překračuje generační mezníky.

Vedoucímu druhé skupiny je už téměř o dvacet let víc než Františku Uhlířovi. Argentinský bandoneista Dino Saluzzi se narodil v roce 1935 - pár let před tím, než v našich končinách Kamil Běhounek předvedl pro nás revoluční zvuk jazzového akordeonu na historickém koncertu Gramoklubu.

Dino Saluzzi: Navidad de los Andes |foto: ECM

Jeho bandoneon ovšem zní docela jinak než Běhounkův swingový akordeon. Je v něm jemné jihoamerické zasnění, které se dokonale váže s violoncelem v rukách sličné dívky jménem Anja Lechner a s klarinetem dalšího člena Saluzziho rodiny, klarinetisty Felixe.

Dino Saluzzi vstoupil na světovou scénu v sedmdesátých letech a zahrál si s takovými stylově odlišnými jazzovými hvězdami jako Gato Barbieri, Charlie Haden, Enrico Rava, Al Di Meola nebo Palle Mikkelborg a to i pro posluchače v Asii nebo v Austrálii.