Nestvůrně krásní: Nadpřirozené bytosti v současné popkultuře
Od kdy vlastně vlkodlakům vadí stříbrné kulky? Jak se stalo, že upíři už nejsou rozkládající se mrtvoly, ale podle současných bestselerů sexuchtiví andělé s nesmrtelnými těly a nadlidskými schopnostmi? A kdo se v současnosti hrdě hlásí k mytické Medúse?
I na tyto otázky odpovídá seriál o kulturních dějinách fantastických bytostí, které v nás vzbuzují hrůzu, protože překračují hranice mezi živými a mrtvými, člověkem a zvířetem. Zároveň ale vzbuzují naši zvědavost, protože nám stále znovu kladou otázku, jakou bytostí je vlastně člověk a čím vším se může stávat.
V jaké nadpřirozené a fantastické bytosti věří dnešní lidé?
Ke katolickým světcům se dnes s horoucí zbožností obrací spíše menšina Čechů, ale touha po věčném životě v nás nemizí. Jen si ji mnozí možná projektují třeba do upírských milostných ság, v nichž se krásní upíři stávají symbolem trvalé lásky, překonání smrti a nesmrtelnosti. A pokud už pro tradiční nestvůry není místo na zemi (respektive svoji nestvůrnost jakoby ztrácejí), současná sci-fi nachází nové na jiných planetách. Správně píše současný český folklorista: „Věříme v různá prorocká znamení či v neobvyklé světelné úkazy, které dříve lidé interpretovali jako prašivce, dnes je označujeme jako UFO. Démonologické pověsti 21. století tak přímo navazují na mnohem starší látky, neboť v představách o nadpřirozenu se od svých předků tolik nelišíme“.
Podobně naznačuje etnolog a folklorista Petr Janeček jistou kulturně-historickou kontinuitu příběhů o záhadných varováních, které se mezi lidmi šíří od nepaměti. Svou povahou přitom podle něj věrně následují technologický rozvoj dané kultury či civilizace. „V archaických kulturách osud, bohové, démoni či duchové varovali smrtelníky pomocí přírodních úkazů či ústy lidských prostředníků, jako byli věštci, hadači a kouzelníci“. Po vynálezu písma se začínáme setkávat s „listy seslanými z nebe“ a dopisy od nejrůznějších božských a duchovních bytostí. „Dnes – ve věku satelitní televize, mobilních telefonů a internetu – s námi tyto záhadné síly údajně komunikují také prostřednictvím těch nejmodernějších technických zařízení“.
Kdo je člověk a kdo mimozemšťan?
I když ale základní hlubinné touhy přetrvávají nezměněné, liší se jejich konkretizace. Třeba v případě mimozemšťanů se dá vysledovat, jak se v 50. letech 20. století v jejich ztvárněních projevovala úzkost z infiltrace komunistů do americké společnosti. Vetřelci získávali lidskou podobu tehdy, když člověk usnul v jejich bezprostřední blízkosti, v čemž se odrážel, jak napsal Nicholas Mirzoeff, „strach z rudých pod postelí“. V době studentských hnutí 60. let se z nich naopak mohly stávat přátelské, téměř přítulné bytosti, jako byl roztomilý E. T. Následovaly ale filmy vypovídající o strachu ze světa ovládaného globálními korporacemi, v nichž se tyto firmy ukazují být ještě méně „lidské“ než různé druhy mimozemšťanů. A současně přichází filmy s mimozemšťany natolik podobnými lidem, že není jasně patrné, kdo je člověk a kdo mimozemšťan, což je podle Mirzoeffa otázka, která palčivě vystupuje právě ve světě globální kultury a elektronických technologií. Tentýž autor zmiňuje také nedávný výskyt „ženských monster“, což uvádí do souvislosti s ohrožením, které prý muži cítili v době, kdy si ženy vydobyly reprodukční právo i právo na potrat.
Fantazijní bytosti – produkty své doby
Celkově ale není možné přejít to, že i současné fantazijní bytosti jsou samozřejmě produktem své doby. Doby politické korektnosti. A také doby, v níž dobře víme o síle lidských pudů a jejich moci, zvláště jsou-li potlačovány. A kdy už také dobře známe fakt, že třeba s šimpanzi máme společnou drtivou většinu naší genetické informace, a tedy i jejich způsobů chování a prožívání, jejich schopnost si vzájemně pomáhat i vraždit členy jiné tlupy. I když se mnozí brání tomu si to otevřeně přiznat.
Jak už bylo naznačeno, do současného ztvárnění upírů či víl také přirozeně promlouvají dnes vlivné či snad pro někoho i módní ideologie a myšlenkové proudy, jako environmentalismus a multikulturalismus. Tak někteří autoři o fantastických bytostech píší jako o ohrožených živočišných druzích, které je nutné chránit ve prospěch zachování biodiverzity, například o trollech jako o panskandinávsky rozšířené šelmě, která ovšem vylučuje speciální feromony, jež dokáží člověka zcela očarovat (jeden z prvních českých textů tohoto druhu, báseň Poslední rusalka pojednávající o zkáze říše rusalek vinou stavby továrny, pochází už z roku 1886).
Jiní preferují, jako v případě zmíněných upírů, model etnických a genderových menšin, jejichž obdobu tyto bytosti podle nich představují a jež si v rámci jakéhosi drobně rozšířeného „fantastického multikulturalismu“ zasluhují přijetí a vlastní práva. V tomto duchu tedy někdy plánují coming out, zatímco jiní považují ilegalitu za jediné účinné bezpečnostní opatření, které je brání před pogromy. Další pak chtějí vyčkávat, jak první vlna pokusů o zařazení do světa lidí dopadne.
Ať už ale máme nějakou ideologii či nikoli, měli bychom víru v tyto „bytosti na pomezí“ a zálibu v četbě jejich příběhů vážně. Třeba v duchu slov, která G. K. Chesterton vložil do úst jedné ze svých postav už roku 1905 a dá se říci, že od té doby v západním světě stále přibývá lidí, kteří by s ním byli ochotni souhlasit: „Rozhodně nesdílím váš názor, že Zulové jsou na nižším stupni vývoje, ať se to k čertu vykládá, jak vykládá. Nespatřuji nic hloupého a nevzdělaného v tom, že vyjí na měsíc a bojí se ve tmě duchů. Vidím v tom nepochybně jistý druh filozofie. Proč bychom měli někoho považovat za hlupáka jen proto, že si uvědomuje tajemství a nebezpečí existence? Co když jsme hlupáci my právě proto, že se těch ďáblů ve tmě nebojíme?“
Účinkují: Barbora Šupová, Kryštof Krhovják, Jana Kozubková a Ivo Kristián Kubák
Připravil: Jan Lukavec
Režie: Ivo Kristián Kubák
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
