Nepřítel před branami a Harrisonovy květy
Dva filmy, které minulý týden vstoupily do našich kin, jsou rámovány válečnými konflikty. První se odehrává v roce 1942 - během bitvy o Stalingrad. Děj druhého je mnohem současnější. Vrací se do roku 1991, kdy v bývalé Jugoslávii eskaloval střet mezi Srby a Chorvaty.
Expozice spektáklu Nepřítel před branami v režii Francouze Jeana Jacquese Annauda připomíná slavné Spielbergovo drama Zachraňte vojína Ryana. Výsadek ruských jednotek u Stalingradu se ocitne ve zničující nepřátelké palbě a masakry pokračují i v rozbombardovaném městě. Apokalyptické výjevy umocňuje politický fanatismus sovětských důstojníků, kteří střílejí ustupující vojáky z vlastních řad pro údajnou zbabělost. S postavou Nikity Chruščova se v Annaudově filmu objeví slibné téma dotýkající se zákulicí ideologické propagandy. Beznadějná situace si žádá hrdinský idol, kterým se stane ostřelovač Vasilij Zajcev. Ten skutečně existoval, stejně jako major König pověřený leho likvidací.
Rozvaliny stalingradských budov se změní v kulisu, kde se oba střelci pokoušejí vlákat jeden druhého do pasti jako ve westernu. Některé fáze souboje uralského pasáčka a bavorského šlechtice jsou sice rozehrány mimořádně efektně, vyprávění však postupně zcela ovládnou hollywoodská schémata. Německý zlosyn se projeví jako cynický vrahoun, nechybí ani milostná zápletka vrcholící srdcervoucím happy-endem. Annaudův film tak znamená další příklad velkolepě zaranžovaného dobrodružství, u něhož je ale lhostejné, kdy a kde se odehrává.
Také druhý z titulů - film Harrisonovy květy - natočil Francouz a jeho zápletka působí na první pohled banálně. Fotograf Harrison Lloyd z časopisu Newsweek se vypraví do bývalé Jugoslávie, po několika dnech se však ztratí a je považován za mrtvého. Jeho žena - v podání Andie MacDowellové - však zprávám o manželově smrti nevěří a osobně se vypraví do místa konfliktu. První konkrétní zkušenost s válkou znamená šok pro ni i pro diváka: zdivočelí Srbové pro nic za nic zastřelí domorodého mladíka, kterého vzala stopem a ji samotnou málem znásilní. Od té chvíle se z hrdinčina putování stává záležitost děsivě autentická. Drama, jehož exteriéry se natáčely v Čechách, je mimořádně působivé svou syrovou atmosférou. Srbsko-chorvatský konflikt ukazuje v jeho bestiální absurditě, kterou nedokáží zprostředkovat sebevěrohodnější fotky ani televizní záběry. Evokuje jiná svědectví o novodobých genocidách - třeba Joffého drama Vražedná pole o polpotovském řádění v Kambodži, kde divák jako by se z civilizovaného světa náhle orppadl kamsi do středověku nebo do morbidního snu. Ani autor Harrisonových květů - režisér Elie Chouraqui - se hollywoodským klišé stoprocentně nevyhnul. Jeho výpověď o válce a jejích obrazech v masmédiích se však zadírá pod kůži nesrovnatelně víc než Annaudův velkofilm.
ČRo 3 - Vltava, Mozaika, po - pá, 7.00 - 8.30
Nejposlouchanější
-
E. T. A. Hoffmann: Slečna ze Scudéry. Napínavý příběh dvojí existence jednoho pařížského zlatníka
-
Jak obstojí Lízinka na škole pro popravčí? Poslechněte si mrazivě černý román Katyně Pavla Kohouta
-
Václav Havel: Dopisy Olze. Rozhlasová verze divadelní inscenace režijního dua SKUTR
-
Jack London: Tulák po hvězdách. Román o utrpení a svobodě bezmocného jedince odsouzeného na doživotí
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka