Něco vyššího. Jeremy Shaw sleduje svět, kde racio nahradilo tradiční smysl víry a empatie
Kanadský umělec Jeremy Shaw poukazuje na svět, kde racionální myšlení nahradilo tradiční smysl víry, potřebu člověka žít v komunitě a věnuje se také absentující roli šamana v západní kultuře. Závěrečný díl jeho filmové trilogie je k vidění v berlínské galerii König.
Děj nejnovějšího filmu I can see forever se odehrává v budoucnosti, hlavní postavou je 27letý Roderick Dale, který jako jediný přežil neúspěšný vládní experiment. Tento pokus měl vytvořit harmonickou syntézu člověka a stroje. Jeho DNA není lidská na sto procent. Roderick je tanečník a tvrdí, že když tančí, tak dokáže „vidět navždy“. Popisuje schopnost dosáhnout transcendentální jednoty při absolutní fyzické přítomnosti.
Balet, moderní a různé subkulturní taneční styly studuje koukáním na televizi. S Roderickem žije jeho teta, která ho od mala vychovávala. Ona i vypravěč se přiznají, že občas se připojí k „Unit“, ale pak toho litují – bere to skoro každý kromě Rodericka. Film nám představuje hrozivou situaci: co když jsme my, občané 21. století ztratili duchovnost.
Úl, Unit anebo klidně Cloud
Druhý film, který měl premiéru na Benátském bienále v roce 2017, vypráví o skupině takzvaných Liminals. Ti pomocí tance, zpěvu a meditace dosahují katarze. Chtějí tím vzkřísit buňky v mozku a získat přístup ke ztracenému pocitu náboženské víry. První film ze série se jmenuje Quickeners (2014) a zpracovává archivní záběry z etnografického dokumentu Holy Ghost People z roku 1967. Film ukazuje křesťanskou sektu ze Západní Virginie a její praktiky. Vypravěč nám povídá příběh o lidech, kteří budou žít za 500 let. Tito budoucí lidé jsou hyper racionální, ale zachránila se malá skupinka, která je postižena syndromem potřeby víry. „Postižení“ obnovují zastaralé rituály jako uctívání jedovatých hadů a upadají do extatických stavů, ve kterých zpívají, tleskají, pláčou, křičí a tančí.
Všichni jsou spojeni jednotou nazvanou Úl, ale můžeme si představit i něco jako Cloud.
BBC English
Přítomnost se v Shawových filmech rozkládá na obě strany, ve stejném okamžiku cítíme minulost i budoucnost. V nejstarším filmu používá archivní filmové materiály, další je natočený na 16mm kameru, nejnovější kombinuje VHS kameru, která nostalgicky evokuje devadesátá léta, s datamoshingem. To je manipulace s digitálním videem, kdy dochází k promíchání videí do sebe, což má za následek hypnotický vizuální efekt. Ve všech Shawových filmech se mluví zvláštním jazykem. Máme pocit, že slyšíme angličtinu, ale nerozumíme jí. Jazyk je rozsekaný a přeházený, ale není nepřirozený.
Okultismus jako svoboda
Řada současných umělců zkoumá čarodějnictví a okultismus jako formu feministického nebo genderového hnutí. Jeremyho Shawa ale zajímá svoboda experimentování. Zaměřuje se na marginalizované osoby, které se snaží dosáhnout transcendentálního vytržení ve společnosti, kde racionální myšlení nahradilo tradiční smysl víry a empatie.
Poslechněte si celé ArtCafé, které se věnovalo novinkám ve Studiu hrdinů a kde hrála hudba podle výběru Pavla Klusáka.
Související
-
Dnes ráno se něco stalo na cestě do práce. Začala pršet fakta. Metahaven
Umělecká skupina Metahaven na své první sólové výstavě v Londýně představuje nový film Eurasia a spekuluje o verzích historie a poznání.
-
Jon Rafman je virtuální flanér naší doby
Umělec, který dokumentuje temnotu, sny a paměť nám ukazuje jaké to je převést digitální dílo do fyzického prostředí a jak dnes technologie ovlivňují lidské chování.
-
Divákům pomůžeme, důležitá je ale jejich otevřenost, říká ředitelka Ceny Jindřicha Chalupeckého
Ještě jim nebylo 35 let, často se věnují multimediálním instalacím a snaží se komentovat svět, ve kterém žijí – to jsou umělci nominovaní na Cenu Jindřicha Chalupeckého.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
