Nathaniel Hawthorne: Šarlatové písmeno. O vině, trestu, pomstě, puritánské morálce a (ne)schopnosti odpuštění

Tvorbu amerického spisovatele Nathaniela Hawthorna (1804–1864) silně ovlivnila doba i místo, na kterém prožil většinu svého života. Narodil se v Nové Anglii, jeho předkové (ještě s příjmením Hathorne) patřili k prvním osadníkům východního pobřeží Severní Ameriky, kam dopluli v roce 1630. Rodištěm spisovatele se stalo město Salem, neblaze proslulé čarodějnickými procesy pořádanými puritány, v nichž sehrál důležitou úlohu jeden z jeho předků John Hathorne.

Právě potřeba vyrovnat se s účastí své rodiny ve fanatickém honu na čarodějnice podle některých literárních historiků nasměrovala Nathaniela Hawthorna na spisovatelskou dráhu. Vědomí hříchu silně zakořeněného v člověku i kritika puritánské víry se výrazně promítají do témat snad všech jeho literárních děl. V povídkách i románech proti sobě často stojí přísnými pravidly svázané a řízené společenství a vymykající se jedinec.

Podobně je tomu i v jeho nejslavnějším románu Šarlatové písmeno (The Scarlet Letter). Hlavní hrdinkou je Hester Prynnová, vdaná žena, která je svým manželem poslána z Evropy do Ameriky. Její manžel za ní má dorazit později. To se však nestane, po svém příjezdu na kontinent totiž Roger Prynne upadne do indiánského zajetí a postupem času začnou lidé věřit, že už nežije. Hester se tak stane prakticky vdovou a otěhotní s mužem, jehož identitu odmítá prozradit, i když je za to veřejně odsouzena a donucena nosit na prsou šarlatové písmeno na znamení cizoložství.

Po čase se Roger Prynne vrací z indiánského zajetí pod falešným jménem a s novou identitou (jako lékař). Rozhodne se pátrat po otci Hesteřiny nemanželské dcery, aby na něm uplatnil svou představu o spravedlnosti a především o pomstě.