…a bolelo nebe. Obrazy ze života dětí internovaných za druhé světové války v Terezíně
Bolelo nebe a zdálo se být prázdné a hluché – nebe nad Terezínem. A pod ním, ve zdech stísněného lágru, prožíval své prudké dozrávání čtrnáctiletý Peter Ginz, patnáctiletá Dagmar Hilarová, čtrnáctiletý Hanuš Hachenburg, Eva Ginzová, Eva Erbenová, Kurt Kotouč a desítky dalších. Literárně-hudební pásmo z deníků a básní dětí, které uvádíme u příležitosti Mezinárodního dne památky obětí holocaustu připadající na 27. ledna, poslouchejte online po dobu čtyř týdnů po odvysílání.
Existují tisíce knih a dokumentů, které dokládají utrpení, násilí a hrůzy, které lidé v nacistických táborech smrti prožívali – a že v tomto nelidském předpeklí byli na tom Židé daleko nejhůř. Víme toho na jedné straně hodně a současně přeci jen stále málo.
Zvláštní soubor literatury o holocaustu tvoří texty dětí, které prošly Terezínem a většina z nich byla zavražděna v Osvětimi. A právě z deníků, veršů, písňových textů či článků, ve kterých si židovské děti, uvězněné v té terezínské „přestupní stanici“, zaznamenaly své zážitky, přání, naděje i obavy, sestavila Jana Franková sugestivní celek, který se stal základem pro úspěšné divadelní představení …a bolelo nebe Dismanova rozhlasového dětského souboru. Jeho rozhlasová podoba, která z divadelního textu vychází, ale nekopíruje, zazní na vlnách Vltavy v pravidelném Souzvuku v někdejší režii umělecké vedoucí Dismančat a v interpretaci malých členů DRDS.
Děti hrají o dětech, či přesněji hrají děti, které se v nepředstavitelných podmínkách snažily žít, udržovaly smysl pro humor, hrály fotbal, hádaly se, žárlily, praly, byly líné, pomáhaly si, pomlouvaly, ale také hrály divadlo, vydávaly časopis, psaly básně, snily.
Za terezínskou zdí se odehrávají útržky malých intimních událostí, jsme svědky vznikání básně, monologů touhy a vzpomínek, náznaku zamilovanosti, psaní dopisů, hledání normality v totálně vyprázdněném prostoru, úzkostí a strachů, vytržení a předtuch.
Rytmus celého pořadu je nesen přesně vybranými dětskými hlasy a jejich čistou naléhavostí. Magicky až zaříkavě působí rytmizovaná řeč i repetitivní repliky, které odkazují k tradici voicebandu. A hudba, která konejší i bolí, temně hučí a místy připomíná obludný parní vlak, který už čeká na kolejích.
Čím čelily děti v terezínském lágru zlu a děsu? Snad předčasným dozráním, bytostnou poezií, láskou.
Související
-
Připomínka obětí holocaustu v povídkách Ladislava Fukse, Oskara Bauma a dalších autorů
Na 27. ledna připadá Mezinárodní den památky obětí holocaustu. Lidskou nepoučitelnost z vlastní historie bohužel dosvědčují mnohé příklady z našich soudobých dějin.
-
Obrázky z Terezína. Příběh četníků, kteří pašovali kresby ze života v ghettu
17. července 1944 bylo v Terezíně zatčeno několik malířů s rodinami a obchodník Leo Strass, který se přes četníky pokoušel propašovat jejich kresby ze života v ghettu.
-
Děti se ztracenou minulostí. Příběh Milušky Ottové, Petra Webera, Marie Andělové
V roce 1943 nebo 1944 vzal Evžen Novák dcery Ruth a Milušku a odvezl je z Ostravy k známým v Trojanovicích. Židovskou manželku Amálii už předtím ukryl v nemocnici.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
