Na výuku herectví bych si rozhodně troufla. Umím předat to, co jsem si sama vydřela, říká Eliška Křenková
Nestydí se mluvit o psychohygieně, kterou pravidelně podstupuje „jako herečka i jako Eliška“. Ráda opakovaně spolupracuje s režisérem Olmem Omerzu, a když odmítne roli, je to proto, že ví, že by jí nedala tolik, kolik film potřebuje. Nejí vlašský salát, který musela spořádat v sérii Nonstop lahůdky, zato miluje hudbu, improvizaci a spontaneitu. Odrazilo se to i ve Vizitce, kam ji pozval Ondřej Cihlář.
Vystudovala herectví na DAMU, přesto je Eliška Křenková známá hlavně jako filmová herečka. V posledních letech pravidelně spolupracuje s režisérem Olmem Omerzu; hrála ve čtyřech jeho snímcích a za roli dcery hlavní hrdinky v aktuálním Atlasu ptáků je nominovaná na jednoho ze dvou Českých lvů. „Myslím si, že častěji točím, než hraju v divadle proto, že jsem s točením začala dřív,“ konstatuje.
První setkání s kamerou prožila těsně po základní škole, na castingu si ji režisér Karel Janák vybral pro snímek Rafťáci. Na konkurz ji tehdy vyslala učitelka z tanečního kroužku, který byl pro Elišku středobodem žití. I kvůli němu si nakonec vybrala k dalšímu studiu konzervatoř Duncan Center a nikoliv gymnázium. Jenomže už tehdy se ukázalo, že výrazy a mimika jdou Křenkové lépe než pohyb, a o budoucím směřování Elišky Křenkové bylo jasno.
Je třeba zapracovat na mluvení
Dnes se o ní píše jako o herečce s minimalistickým výrazem, který je v přímém kontrastu s „velkými“ divadelními gesty. I „velké divadlo“ si ale loni v létě zkusila, když vystupovala v inscenaci Bouře v režii dvojice SKUTR v rámci Shakespearovských slavností. „Psychologie postavy na Shakespearkách vůbec nefungují, je třeba z toho vytěžit zásadní emoci a tu tam prát, pořádně gestikulovat, s tím člověk utrží nejvíc úspěchu,“ konstatuje.
Eliščinu hereckou zkušenost a schopnost aktivně se zapojit do optimalizace scénáře využil Olmo Omerzu při natáčení snímku Všechno bude (2018), kdy Elišku požádal, aby herecky připravila dva malé neherce v hlavní roli. Na otázku, zda by dnes přijala případnou nabídku vedení kurzu herectví na DAMU, odpověděla, že na výuku by si rozhodně troufla. „Zaprvé mě učení baví, zadruhé si myslím, že to umím. Umím předat, co jsem si sama vydřela, protože můj talent nebyl tak obrovský. Znám momenty, kdy to člověku nejde, vím, proč to nejde, a pamatuju si, jak to změnit,“ říká. Spoustu hereckých technik prý nemá vypilovaných dodnes – například tu, která se týká mluvení.
Související
-
Nezamiluju se do tváře, ale do toho, čím vším člověk je, říká herečka Tereza Marečková
Do Českého rozhlasu přišla s velkou novinkou – pokus o zakořenění v Praze, konkrétně v Městských divadlech pražských, kde byla v angažmá od roku 2019, se nezdařil.
-
Zůstat pevná, dobrá, odvážná. To bylo v Krajině ve stínu nejtěžší, říká herečka Magdalena Borová
„Když si zazpívám, je mi na světě mnohem líp. Dostane mě to z každé temnoty,“ říká herečka Magdaléna Borová.
-
Olmo Omerzu o novém filmu, který zatím nemá jméno: „S propagací opatrně, ať neprozradíme tajemství“
Příliš mladá noc, Rodinný film a Všechno bude – to je trojice úspěšných snímků, za kterými stojí pětatřicetiletý režisér původem ze slovinské Lublaně Olmo Olmerzu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
