Na výuku herectví bych si rozhodně troufla. Umím předat to, co jsem si sama vydřela, říká Eliška Křenková
Nestydí se mluvit o psychohygieně, kterou pravidelně podstupuje „jako herečka i jako Eliška“. Ráda opakovaně spolupracuje s režisérem Olmem Omerzu, a když odmítne roli, je to proto, že ví, že by jí nedala tolik, kolik film potřebuje. Nejí vlašský salát, který musela spořádat v sérii Nonstop lahůdky, zato miluje hudbu, improvizaci a spontaneitu. Odrazilo se to i ve Vizitce, kam ji pozval Ondřej Cihlář.
Vystudovala herectví na DAMU, přesto je Eliška Křenková známá hlavně jako filmová herečka. V posledních letech pravidelně spolupracuje s režisérem Olmem Omerzu; hrála ve čtyřech jeho snímcích a za roli dcery hlavní hrdinky v aktuálním Atlasu ptáků je nominovaná na jednoho ze dvou Českých lvů. „Myslím si, že častěji točím, než hraju v divadle proto, že jsem s točením začala dřív,“ konstatuje.
První setkání s kamerou prožila těsně po základní škole, na castingu si ji režisér Karel Janák vybral pro snímek Rafťáci. Na konkurz ji tehdy vyslala učitelka z tanečního kroužku, který byl pro Elišku středobodem žití. I kvůli němu si nakonec vybrala k dalšímu studiu konzervatoř Duncan Center a nikoliv gymnázium. Jenomže už tehdy se ukázalo, že výrazy a mimika jdou Křenkové lépe než pohyb, a o budoucím směřování Elišky Křenkové bylo jasno.
Je třeba zapracovat na mluvení
Dnes se o ní píše jako o herečce s minimalistickým výrazem, který je v přímém kontrastu s „velkými“ divadelními gesty. I „velké divadlo“ si ale loni v létě zkusila, když vystupovala v inscenaci Bouře v režii dvojice SKUTR v rámci Shakespearovských slavností. „Psychologie postavy na Shakespearkách vůbec nefungují, je třeba z toho vytěžit zásadní emoci a tu tam prát, pořádně gestikulovat, s tím člověk utrží nejvíc úspěchu,“ konstatuje.
Eliščinu hereckou zkušenost a schopnost aktivně se zapojit do optimalizace scénáře využil Olmo Omerzu při natáčení snímku Všechno bude (2018), kdy Elišku požádal, aby herecky připravila dva malé neherce v hlavní roli. Na otázku, zda by dnes přijala případnou nabídku vedení kurzu herectví na DAMU, odpověděla, že na výuku by si rozhodně troufla. „Zaprvé mě učení baví, zadruhé si myslím, že to umím. Umím předat, co jsem si sama vydřela, protože můj talent nebyl tak obrovský. Znám momenty, kdy to člověku nejde, vím, proč to nejde, a pamatuju si, jak to změnit,“ říká. Spoustu hereckých technik prý nemá vypilovaných dodnes – například tu, která se týká mluvení.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Ngaio Marshová: Zpěv v ráhnoví. Pátrání po úchylném vrahovi žen
-
Nora Eckhardtová: Druhá strana řeky. Jak souvisí zmizení podnikatele s dávným krveprolitím?
-
Šedivý pokoj, Čmoud nebo Návěstí. Povídky Stefana Grabińského, klasika polské fantastické literatury
-
Kurt Vonnegut: Matka noc. Nejčernější groteska o muži, který šířil zlo, aby pomohl dobru
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.