Nebylo jednoduché přesvědčit rodiče, abych se stala operní pěvkyní, říká sopranistka Veronika Rovná
Stát na jevišti a zpívat je pro ni „nejvíc“. Sólistka Národního divadla moravskoslezského v Ostravě zastává ve zpěvu metodu přirozenosti, pravdivosti hlasu a dechové opory. Jak funguje na jevišti chemie mezi zpěváky, v jakých chvílích jí při představení našeptává basista a jak dlouho si dovolí nezpívat? Ptá se Renáta Spisarová. Repríza z 23. července 2024.
Související
-
Velká kariéra není můj cíl. Chci se neustále zdokonalovat a hledat nové pocity, říká Zuzana Marková
Jako malá se Zuzana Marková nejraději schovávala pod klavír, na který hrála její maminka. Kromě zpěvu studovala dirigování, začínala v Ostravě, brzy přesídlila do Itálie.
-
Zpěv je řeč duše, nikoliv divadlo, míní sopranistka Martina Janková
Co má společného vaření dobrého jídla a zpěv? Nadšení, alespoň podle pěvkyně Martiny Jankové, která své znalosti předávala na mistrovských kurzech na Pražské konzervatoři.
-
Sopranistka Kateřina Kněžíková: Písně jsou mikrodramata. Když jednu nezazpíváte dobře, nevyzní další
Profesní metou sopranistky Kateřiny Kněžíkové bylo od mládí Národní divadlo. Chodila kolem něj a přála si: „Prosím, prosím, ať tu jednou můžu zpívat.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka