Mluvit o hudbě jako tančit o architektuře
Hospody, vinárny, bary nebo kavárny jsou místy přímo stvořenými k nezávaznému tlachání, ve kterém se občas zatřpytí vtipný postřeh vycházející z životní zkušenosti. S moudrostí jazzového národa vás seznámíme v prvním červnovém Jazzcafé.
*Pořad Jazzcafé Aleše Bendy se soutěží na konec vysíláme vždy 2. a 4. středu v měsíci na Vltavě od 17:45, aktuálně 8. 6. 2016.
„Když si při hraní písničky lidé neklepají nohou, tak tu písničku nehrajte!“ (Count Basie).
„Když se to tak vezme kolem a kolem, jazz byl vždycky typem chlapa, kterého byste nechtěli vidět, jak se kamarádí s vaší dcerou.“ (Duke Ellington).
„Jazz není co, ale jak!“ (Bill Evans).
„Blues je pro jazz to, co kvásek pro chleba. Bez něj je to placka.“ (Carmen McRae).
„Mluvit o hudbě je stejné, jako tančit o architektuře.“ (Thelonious Monk).
Verbální projevy známých osobností budou jenom stručným doprovodem jejich hudebních nápadů.
Před závěrečnou ukázkou vyhlásíme SOUTĚŽ. Bude položena jednoduchá otázka a posluchači, kteří na ni pošlou esemeskou na číslo 736 304 030 třetí a pátou správnou odpověď, vyhrají jazzové CD a výtisk časopisu Xantypa.
Nejposlouchanější
-
Tajemství je život. Prožijte jeden den se spisovatelem Edwardem v rozhlasové hře Billyho Naughtona
-
Julien Green: Bratr František. Román o životě velikána středověkého mnišství
-
Martička, Tajemný nález profesora Zachariáše, Fanynka a další povídky Eduarda Basse
-
Vlaštovek modř teď bolí. Z básní a dopisů básníka, grafika a překladatele Bohuslava Reynka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
