Miloš Rejchrt: Rozjímejme strom

Na tento zápis jsou místní patrioti náležitě hrdí a při vjezdu do Selestatu reklamní poutač vítá návštěvníky města, které dalo světu tradici vánočního stromku. 

Čtěte také

Miloš Rejchrt: Zapomeňme na ni, nefunguje

Odborníci na dějiny evropského folklóru asi nepotvrdí, že zdobený vánoční stromek se zrodil právě dnes před 499 lety v městečku Selestat, doložené ale je, že v alsaských domácnostech se začal objevovat v 16. století.

Už dlouho před tím ale bývala zelená jedle rekvizitou vánočních mystérií, divadelních představení hraných v kostele. Na Štědrý den, ten tajemný svátek, totiž slaví jmeniny naši praprapředkové  Adam s Evou, a tak se hrálo o nich. Zelená jedle měla upomínat na strom života v rajské zahradě Eden, jablka navěšená na jedné straně znázorňovala ovoce, které ze zakázaného stromu utrhla Eva a podala Adamovi, čímž způsobila vyhnání z ráje a spoustu i dalších malérů. Nu a na druhou stranu zelené jedle byly zavěšeny hostie, jako symbol vykoupení a nového života v Kristu.

Čtěte také

Miloš Rejchrt: Leží to ve dveřích

Strom v kostele měl úspěch, ale do kostela je někdy daleko a vždycky je tam zima, začala se tedy původně kostelní rekvizita přemísťovat do tepla domova. Hostie byly nahrazeny jinými  druhy pečiva, například  perníčky, a když se neurodila jablka, náhradní řešení v podobě křehkých a barevných skleněných koulí získalo nakonec větší oblibu než originál. Při zdobení zeleného stromku všelijakými přívěsky si dnes asi málokdo vybaví poselství, které s nimi bylo původně spojeno, ale symbolika jednou do nějakého předmětu či děje vložená se nikdy úplně neztrácí a vnímavý mysl ji dokáže oživit.

Při své cestě dějinami do sebe Vánoce vstřebaly spoustu všelijakých zvyklostí a jejich inovací. Mají ve svém rodokmenu  židovství, křesťanství i pohanství. Jsou to svátky tiché poezie i komerčního kraválu, klidu duše i spotřebitelské zběsilosti. Jejich nabídka  je pestrá, dají se slavit různě. 

Čtěte také

Miloš Rejchrt: Adamův seznam

Letos jsou některé způsoby jejich slavení značně omezené či přímo vyloučené. Můžeme si nechat zdát nejen o vánocích bílých, ale i o zaplněném kostele při půlnoční mši, kde to tak mohutně zní, když všichni z plna hrdla a z hloubi srdce zpívají „Narodil se Kristus Pán“. Do kostela se smí jen v počtu menším než malém a zpívat se nesmí vůbec. Ale Alsasané už v 16. století přišli s nápadem, že něco z církevního dění se dá přenést do tepla domova. Dejme si od nich říci a doma tiše rozjímejme, co nám vzkazuje neuvadající zeleň vánočního stromku. Pusťme si k srdci i smutek vyhnaných z ráje, a hlavně se chopme ujištění, že naděje nejen neumírá, ale nově se rodí. Přece nám, nám, narodil se, a to platí, i když společně si to zazpíváme nejspíš až o vánocích v roce 2021.