Miloš Rejchrt: Advent mezi adventy

Jsem si jist, že se moje předpověď vyplní: mám totiž na mysli ne 1. leden, nýbrž první adventní neděli, kterou začíná nový církevní rok.

Čtěte také

Miloš Rejchrt: Nezničitelný věnec lásky

Co je to vlastně advent? Je to období příprav na advent. To jsem se nepřeřekl, neboť advent znamená příchod a již od středověku se v západní církvi vešly do slova advent příchody tři: příchod Boha do světa lidí v těle novorozence, ten slavíme o vánocích, dále příchod soudce všeho světa k poslednímu soudu, ten bychom měli očekávat pořád, nu a mezi těmito dvěma příchody je příchod, který se udál ne kdysi v minulosti, ani nenastane v neznámé budoucnosti, ale děje se dnes. A spíše než jednorázový příchod je to tiché přicházení, bez andělského gloria i bez apokalyptických hrůz.

„Druhý příchod jeho do srdce lidského, skrze ducha svého obživí věrného,“ takto v 16. století vyzpíval význam adventu teolog a písničkář bratr Lukáš Pražský. Líbí se mi moc ta jeho písnička, příchod spasitele do lidského nitra se tu totiž nabízí všem, nejen mystikům  či lidem mimořádně zbožným. „Tluku již u dveří, každý mi otevři.“ Každý, kdo si všimne, že kdosi postává u dveří jeho duše a otevře, bude navštíven, obživen, vymaněn ze skleslostí a chmur.  

Čtěte také

Miloš Rejchrt: Nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti

Advent býval kdysi dobou postní, kdy se nemělo tancovat, ryčně se veselit, ba ani svatby se nekonaly. Pravoslavná církev dodnes nabádá věřící, aby se o adventu omezili, přešli na veganskou stravu bez masa, živočišných tuků, mléka i vajec.

Možná právě tady mohli by i nenáboženští lidé 21. století zpozornět a připustit, že adventní odříkání má smysl: potřebujeme přece občasné očistné kůry – a nejen tělo je potřebuje, i duše. Neprospívá našemu zdraví, když pořád něco vydatného konzumujeme, například nové a nové zážitky, nové a silné emoce, když se za tím vším honíme a nestíháme, když kvůli chiméře vánoční pohody propadáme nákupním horečkám, ba i spotřebitelským úvěrům.    

Advent zve ke zklidnění a ztišení, též k prožívání hluboké symboliky jevů tak samozřejmých, jako je zima a teplo, světlo a tma. Výbornou pomůckou k tomu je delší procházka lesem v pozdním odpoledni, to mám vyzkoušené.  

Čtěte také

Miloš Rejchrt: Nejen před svým prahem

Ale i uprostřed civilizace lze podnikat ledacos, co se k adventnímu období náramně hodí. Třeba péct doma cukroví a zapojit do toho děti či vnuky a přizvané kamarády;  předvánoční vůně domova se vrývají do paměti a propojují dětství, dospělost i stáří v jeden celek – i o tom už také něco vím.  

Advent je vzácný čas, vhodný k očistné kůře duše, k objevování krásy všeho, co je čisté a prosté, a k milým návštěvám. V neděli tedy zapalme první svíčku na adventním věnci a otevírejme srdce, aby tiše a ochotně mohl přijít vzácný host.