Máte staré rodinné video? A mohli bychom ho vidět? Mou ctižádostí je zpřítomnit filmové archivy, říká dokumentarista Jan Šikl

8. listopad 2021

Má rád hudbu Michala Kocába, ale také minimalisty jako je Philip Glass. Svůj profesní život zasvětil práci s domácími filmovými archivy a do autorské tvorby se mu občas obtiskne láska k experimentálnímu snímku Koyannisqatsi – Life Out of Balance. Hostem Markéty Kaňkové byl dokumentarista Jan Šikl, autor aktuálního filmového dobrodružství Rekonstrukce okupace.

Povalují se vám ve skříni či garáži kazety a pásky se starými rodinnými záznamy? Ozvěte se dokumentaristovi Janu Šiklovi. Dost možná, že i nad tímto materiálem „zastříhá ušima“ a bude se ho snažit získat pro svůj Archiv soukromé rodinné historie. Digitalizuje a schraňuje v něm totiž právě každodennost zachycenou amatérským okem. „Když přijde do ulic profesionální kameraman, ví, kam se postavit a co natáčet. Když ale kameru vezme amatér, přistupuje k točení jinak. Jinak se rozhlíží, těká. Amatéři často natáčeli svoje vlastní rodiny, jejich předivo je křehčí, divák vidí jinak nezachytitelné momenty. To je na tom materiálu nesmírně vzácné,“ popisuje, co jej už mnoho let láká na amatérských záběrech.

Srpen 1968: Poznáváte se?

Jeho posledním dokumentárním počinem je snímek Rekonstrukce okupace. Šikl se chopil velkého množství dosud neznámých záznamů z invaze vojsk Varšavské smlouvy v létě roku 1968, natočených na profesionální 35 mm film, a přes výzvu v České televizi se dostal ke konkrétním aktérům děje. Jejich srpnové vzpomínky a reflexe zaznamenal a zasadil do kontextu. „V případě Rekonstrukce okupace bylo třeba zamyslet se, jak celý materiál prezentovat. Jen ho ukázat by nestačilo, a tak jsem to pojal jako hledání lidí, kteří měli s někdejší dobou něco společného. Mou ctižádostí je totiž zpřítomnit archivy a vytvářet nové, přepracované dokumenty,“ vysvětluje.

O snímku mluvil ve Vizitce detailně, a často se také vracel k dokumentu Godfreye Reggia „Koyannisqatsi – Life Out of Balance“ z roku 1982. Právě z něj totiž pochází skladba Philipa Glasse Prophecies, již si ve Vizitce nechal zahrát. „Poprvé jsem ten film viděl asi na třetí kopii z véháesky,“ vzpomíná. „Ten film mě doslova porazil, byl to pro mě emotivní zážitek, obrazový spektákl, se kterým jsem se nemohl vyrovnat.“

Čtěte také

Zážitek z filmu Koyannisqatsi se pak snažil promítnout do svých filmů, ať už šlo o Daň za světlo, kterou natočil na zakázku Severočeských dolů ještě pod hlavičkou Krátkého filmu Praha, anebo o jeden z dílů Století architektury. Po vzoru Reggia například nechal kameru snímat paprsky slunce plazící se po gotických stěnách kostela sv. Víta v Českém Krumlově.

Ve Vizitce se zmínil také o studiích dokumentu na FAMU v době, kdy katedru vedl uvědomělý soudruh, o založení své společnosti Praga film, o dokumentu Na cestě věnujícímu se drogově závislým lidem a vrátil se také k příběhům zachyceným v sérii Soukromé století. Její půdorys vytvořila samozřejmě také podomácku natočená videa.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová